Článek
Česká republika se má zadlužit o další desítky miliard korun. Ministryně obrany Jana Černochová oznámila, že schválila nákup 44 tanků Leopard 2A8 v celkové hodnotě přes 34 miliard korun, k čemuž se přidává ještě rezerva ve výši pěti miliard. Jen tzv. „bohemizace“, tedy úprava tanků pro naše potřeby, bude stát dalších 1,49 miliardy. Vše má být financováno prostřednictvím evropského úvěru SAFE, který sice nabízí úlevu na DPH, ale v konečném důsledku jde jen o další zadlužení. A otázka, která se nabízí, zní: je to skutečně ve prospěch občanů, nebo spíše ve prospěch vyvolených kolem ministryně?
Smlouvy budou podepisovány přímo s německým výrobcem KNDS. Čeští dodavatelé se mají zapojit jen částečně, prostřednictvím průmyslové spolupráce. To znamená, že většina miliard zůstane v zahraničí, zatímco české firmy dostanou jen drobky. Z veřejného rozpočtu tak mizí ohromné částky, jejichž návratnost pro naši ekonomiku je minimální.
Zatímco občané počítají každou korunu a stát se zadlužuje, na ministerstvu obrany se rozdávají statisícové odměny. Dva náměstci Černochové si přišli každý na 750 tisíc korun, dohromady tedy 1,5 milionu. Poradci resortu dostali bonusy od 150 do 550 tisíc korun. Vše z našich peněz. Ministryně tak štědře odměňuje své nejbližší okolí, zatímco běžní lidé se ptají, je toto opravdu priorita?
Úvěr SAFE, z něhož má být nákup tanků financován, je prezentován jako výhodná cesta. Realita je ovšem jiná: hlavní „výhodou“ je jen osvobození od DPH. Česko se tak zadluží, aby mohlo zaplatit cizí zbrojaře a přitom si udělalo v Bruselu hezký obrázek. V praxi se jedná spíš o gesto, než o ekonomicky racionální krok. Splácet to ale budeme my všichni.
Otázka, která visí ve vzduchu, je jasná, co z toho má ministryně sama? Kolik peněz skutečně proudí k lidem kolem ní a kolik zůstává v šedé zóně nejasných odměn a bonusů? Černochová je ta, kdo tyto zakázky schvaluje a otevírá cestu k podpisům. A její tým je ten, kdo za to inkasuje. Ještě horší je, že konečné slovo o miliardových kontraktech má úzký kruh politiků, nikoli širší veřejná kontrola.
Výdaje rostou, transparentnost klesá. Zatímco se ministři zaklínají bezpečností a solidaritou, občané zůstávají bez odpovědí. Kdo skutečně stojí za těmito obchody? Kdo profituje? A proč bychom měli věřit, že jde o naši bezpečnost, když jde především o moc, vliv a peníze?
Pokud Jana Černochová nedokáže jasně vysvětlit, proč utrácí miliardy právě tímto způsobem a komu to slouží, pak už by opravdu neměla uzavírat další nevýhodné smlouvy jménem celé země. Protože ve výsledku nejde jen o tanky. Jde o budoucnost a důvěru občanů, kteří budou splácet dluhy, ale z výsledku nic mít nebudou.
