Článek
Jsou chvíle, kdy zůstává rozum stát nad tím, kam až může zajít lidská zlobа a bezcitnost. To, co se včera stalo, není jen obyčejný vandalismus. Je to hyenismus v té nejhorší podobě, útok na památku mrtvého, na symbol odvahy a na rodinu, která už tak prošla tou největší ztrátou.
Ondra byl mladý muž plný života, odhodlání a odvahy. Miloval sport, rychlost a nikdy neustupoval před výzvou. Svým přístupem k životu byl inspirací pro každého, kdo ho znal. Jeho odchod byl ranou, která jeho rodině zlomila srdce a která zanechala prázdnotu, jež nikdy nepůjde zaplnit.
Jeho pomník se stal místem vzpomínek i symbolem. Nebyl to jen kus kamene ,byl to znak odvahy, úspěchů a odkazu, který Ondra zanechal. A právě tento symbol se někdo rozhodl zničit.
Ano, možná dokázali poškodit kámen. Ale nezničili rodinu. Naopak ji tento čin semkl ještě pevněji. Protože, když někdo útočí na památku mrtvého, neukazuje sílu, ale vlastní morální prázdnotu.
Tohle už není jen o poškozeném pomníku. Je to o hranici, která byla překročena. Útočit na rodinu, na bolest, na mrtvé, to je dno, na kterém se ukazuje skutečná podstata hyenismu.
Pomník bude opraven. Ondrův příběh a odkaz budou dál žít v těch, kdo ho milovali a znají.
Ale tento čin musí být veřejně odsouzen. Protože mlčet by znamenalo souhlasit.
Spravedlnost možná někdy spí. Ale nikdy nespí navždy. A všem, kteří se domnívají, že strach nebo nenávist jsou silnější než láska a rodina, je třeba vzkázat jedno.
Lásku zničit nedokážete. Přátelství zlomit nedokážete. Památku hrdiny vymazat nedokážete.
A my – ti, kdo stojíme při sobě , budeme bránit památku Ondry i všech, jejichž životní příběh byl ukončen příliš brzy. Protože lidskost je to poslední, co si nesmíme nechat vzít.
