Článek
Dnes trochu odbočím.
Už svítá , největší akce je za námi a mně se do srdce mísí únava s pokorou.
Ještě cestou do práce mi zvedl tlak jeden článek Stanařů… A pod ním? Rádoby „stínová ministryně zdravotnictví“. Žena, která má s medicínou asi tolik zkušeností jako já s opravou motoru. Přesto se cpe k tématu, kterému zjevně nerozumí. A právě to bolí nejvíc, když víte, co tahle práce obnáší. Když víte, že za každým rozhodnutím tu jde o život. Někdy o jeho záchranu. A jindy o důstojné rozloučení.
Dnešní ráno se neslo ve znamení jednoho vyhaslého srdce… a několika zachráněných.
Ano, tušíte správně. Dnes nám odešla jedna žena. Jeden život skončil. Ale její rodina se rozhodla pro dar, který překračuje hranice bolesti i smrti. Souhlasila s dárcovstvím orgánů.
Pro někoho zvenčí to může být „jen rozhodnutí“. Pro nás ale začíná citlivý, náročný kolotoč. Plný emocí, koordinace, odpovědnosti a tiché vděčnosti.
Už o víkendu jsme věděli, že rodina souhlasila. Vždy mě to hluboce dojme. Protože to rozhodnutí se rodí ze srdce právě zlomeného. Dnes už šlo jen o detaily-testy, vyšetření, formuláře. A pak v deset hodin… se ve dveřích objevili lidé z operačního sálu. Přišli si pro naši hrdinku.
Chodba ztichla.
Když postel projížděla kolem nás, stáli jsme v úctě a tichu. Nemluvilo se. Jen jsme vnímali přítomnost smrti a zároveň nové naděje. Před sálem stála její rodina. Na cestu jí pustili její nejoblíbenější píseň. Do rukou jí položili červené srdce. A těsně předtím, než se dveře zavřely, zůstali stát… a vyjádřili úctu minutou ticha.
Vděčností. Lidskostí.
Protože to, co udělali, není samozřejmost. Je to hluboce lidský čin.
Odběr trval až do ranních hodin.
Tři chirurgové z různých koutů Británie, jejich týmy, boxy, sanitky, helikoptéry… A my jsme jen tiše sledovali, jak jednotlivé týmy odjíždějí s kouzelnými boxy – uvnitř nich naděje. Nový život.
Smutná výjimka-srdce. To nejcennější, které mělo zachránit další život, nakonec vhodné nebylo. Selhalo. A někdo, kdo dnes doufal, prožije smutnou noc.
Ale ostatní orgány, plíce, játra, ledviny, putují k lidem, kteří dostanou druhou šanci. Možná poslední. Za pár týdnů se dozvíme, zda operace proběhly úspěšně. A stejně tak to bude vědět i rodina dárkyně. Ta, která se v bolesti rozhodla darovat život někomu zcela cizímu.
To chce obrovskou odvahu. A srdce větší než svět.
U nás není nic samozřejmé. Ani ztráta, ani záchrana.
Dnes někde vyhaslo světlo. A jinde právě vyšlo slunce.
Tohle je na mé práci to nejsilnější.
Naděje, která se vynoří z moře bolesti. Slzy i úsměv. Smrt i nový dech. Ticho i vděk. Tak to má být.
A zatímco my tady každý den žijeme to, co se nedá nacvičit, pochopit ani okecat…
Politici si staví stany. Dělají kampaně. Pózují u mikrofonů.
A přitom nemají nejmenší tušení, co se skrývá za slovem zdravotnictví‼
