Článek
Mnozí lidé mají za to, že vůle je něco jako baterka. Jednou se vybije a pak je konec. Jenže moderní výzkumy ukazují, že realita je jiná. To, jak pevní dokážeme zůstat tváří v tvář pokušení a únavě, hodně záleží na našem nastavení mysli.
Každý z nás zná dny, kdy je sebeovládání pořádně zkoušeno. Barista čelí nepříjemným zákazníkům a nesmí ztratit úsměv. Student musí hodiny sedět nad úkolem, i když by ho raději rozptylovaly zprávy nebo sociální sítě. Dietář se snaží odolávat sušenkám, které na něj doslova „volají“ z kuchyňské sklenice. Všechny tyto situace stojí na stejné schopnosti vůli, tedy naší možnosti odolat krátkodobým pokušením a ovládat vlastní impulzy.
Někteří lidé přitom působí, jako by měli zásoby vůle nevyčerpatelné. Po náročném dni dokážou ještě zajít do posilovny, drží se svých plánů a jen málokdy podlehnou prokrastinaci. Odkud se tahle odolnost bere?
Vůle jako baterka
Dlouho převládala teorie, že sebekontrola funguje jako energie. Každé odolání pokušení nás údajně trochu vyčerpá, a když toho máme za den moc, baterka se vybije. Tento jev psychologové označovali jako „ego depletion“, vyčerpání ega. V laboratorních testech to i dávalo smysl: kdo se musel vyhnout lákavým sušenkám, pak měl horší výsledky v nudných matematických úlohách.
Jenže kolem roku 2010 se objevily první trhliny. Psycholožka Veronika Job z Univerzity ve Vídni ukázala, že na tom, jestli vůli opravdu ztrácíme, má velký podíl to, čemu sami věříme. Výsledky studie se jí podařilo zreplikovat i v pozdějších studiích.
Dvě nastavení mysli
Job vyvinula dotazník, v němž lidé odpovídali na tvrzení typu:
- „Když na mě celý den útočí pokušení, je čím dál těžší jim odolávat.“
- „Náročná duševní činnost mě vyčerpá, a musím si pak dobít baterky.“
A naopak:
- „Když odolám silnému pokušení, cítím se posílený a zvládnu další.“
- „Mentální vytrvalost se sama posiluje; čím víc ji používám, tím víc ji mám.“
Ti první zastávají „omezený“ pohled na vůli, ti druzí „neomezený“. A výsledky? Lidé s omezeným nastavením mysli se v testech chovali přesně podle teorie vyčerpání. Po jedné náročné úloze už jim šla ta další hůř. Ti s neomezeným nastavením ale žádné oslabení nevykazovali.
Jinými slovy: to, co si o vůli myslíme, se stává sebenaplňujícím proroctvím.
Vliv i v běžném životě
Pozdější studie ukázaly, že tyto rozdíly nejsou jen laboratorní kuriozitou. Studenti s „neomezeným“ pohledem zvládali více práce i ve dnech, kdy byli pod velkým tlakem. Dokázali se lépe soustředit na učení, méně odkládali povinnosti, častěji se drželi zdravějších návyků.
A podobně v oblasti pohybu; lidé, kteří věří, že jejich vůle se nevyčerpává, mají snazší cestu k pravidelnému cvičení a méně podléhají večernímu „sáhnutí po brambůrkách“.
Jak změnit vlastní nastavení
Pokud se přistihnete, že berete vůli spíš jako vyčerpatelnou baterii, dobrou zprávou je, že se to dá změnit. Už samotné seznámení s těmito výzkumy může posunout vaše přesvědčení. Pomoci může i vzpomínka na chvíle, kdy jste se ponořili do náročného úkolu a vlastně vás to nabíjelo. Ať už to byla náročná pracovní úloha, složitý excelový report, příprava prezentace, hodinové soustředění na psaní textu, nebo něco úplně jiného – třeba učení se novému receptu, nácvik sportovního triku, hraní těžší skladby na kytaru či klavír, nebo klidně skládání náročného puzzle. Všechno, co vás pohltí a nutí se soustředit, a přitom z toho máte radost, je skvělým důkazem, že vaše „mentální baterka“ se může dobíjet právě tím, že ji používáte.
Další strategií je začít s malými experimenty: zkuste si vědomě odepřít svačinku, vypnout sociální sítě během práce nebo projevit větší trpělivost v náročné situaci. Každý malý úspěch se stane důkazem, že vaše vůle může růst.
Závěrem
Nejde o to, stát se přes noc nadčlověkem. Ale pokud si osvojíme víru, že vůle není omezený zdroj, postupně zjistíme, že máme větší sílu řídit své myšlenky, emoce i chování. A to je klíč k tomu, abychom se posouvali blíž svým cílům bez ohledu na překážky, které nám den přinese.
