Článek
Typ A: velký mýtus 20. století
V 50. letech přišli kardiologové Meyer Friedman a Ray Rosenman s teorií, která doslova obletěla svět: lidé s tzv. chováním typu A mají výrazně vyšší riziko infarktu. Typ A byl popisován jako chronicky soutěživý, netrpělivý, zaměřený na výkon, agresivní a nepřátelský a neustále ve spěchu. Podle prvních pozorování měla být ischemická choroba srdeční až sedmkrát častější u těchto lidí než u „pohodového“ typu B.
Konečně jednoduché vysvětlení! Nezabíjí vás cigarety. Zabíjí vás vaše ambice. Jenže věda je pomalejší než mediální titulky. Trvalo další desetiletí než začaly přibývat studie, které vztah mezi typem A a srdečními chorobami nepotvrzovaly. Některé studie dokonce nenašly vůbec žádnou spolehlivou souvislost. A pak přišlo ještě něco nepříjemnějšího. Ukázalo se, že část výzkumu podporující teorii o typu A, byla financována tabákovým průmyslem, který měl silnou motivaci přesunout pozornost od kouření k „rizikové osobnosti“. Ne úplně překvapivě právě studie financované tabákovou společností nacházely častěji souvislost mezi typem A a srdečními chorobami než studie nezávislé. Inu ne každá populární teorie je pravdivá a ne každý vědecký konsenzus je skutečně konsenzus.
Znamená to, že osobnost nehraje žádnou roli?
Ne tak úplně. Ukázalo se, že i když celý koncept „typu A“ byl poněkud hrubým konstruktem, tak některé jeho části dávají smysl. Například dispoziční nepřátelství, tedy chronická tendence reagovat podrážděně, s nedůvěrou či agresí, je s kardiovaskulárními onemocněními spojováno opakovaně. A možná i proto, se začaly objevovat snahy o popsání dalších behaviorálních vzorců, které by se fyzickými chorobami souvisely.
V 80. letech Lydia Temoshok a Hans Jürgen Eysenck rozpracovali koncept chování typu C. Typ C měl být pasivnější, potlačující emoce a zaměřený na potřeby druhých. Typ C byl původně spojován především s onkologickými onemocněními (ne primárně s kardiovaskulárními) a byl charakterizován především potlačováním emocí (hlavně hněvu), nadměrnou vstřícností, orientací na druhé, pasivitou, a naučenou bezmocností. Stejně jako u typu A se později ukázalo, že silná kauzální tvrzení o přímém vlivu typu C na rakovinu nejsou dostatečně podložena a dnes je tento koncept spíš historickou kuriozitou než uznávaným modelem.
Dalším typem osobnosti byl Typ D. Ten má být charakteristický vysokou mírou negativních emocí a sociální inhibice (tendence potlačovat své chování, projevy nebo emoce v přítomnosti druhých lidí především ze strachu z hodnocení, odmítnutí nebo trapasu). Typ osobnosti D vytvořil Johan Denollet v 90. letech právě jako typ , který je úzkostný a zatížený negativním stresem. Charakteristický je negativní afektivitou (tendencí často prožívat negativní emoce) a výše zmiňovanou sociální inhibicí. Z pohledu všdy je (na rozdíl od typu A) typ D ve výzkumu lépe uchopitelný (např. škálou DS14). Navíc opravdu existují studie spojující Typ D reálně s horší prognózou u pacientů s kardiovaskulárním onemocněním.Můžeme říci, že právě typ D je dnes spojován obecně s vyšším rizikem negativních zdravotních následků.
Nejde tedy o to, že „výkon vás zabije“. Spíš jde o dlouhodobý vzorec negativního prožívání, potlačování emocí a chronického vnitřního napětí.
Osobnost nicméně není rozsudek. Je to rizikový nebo protektivní faktor v systému dalších proměnných jako je věk, genetika, životní styl, kouření, hypertenze apod.
A co samotný stres?
Tady už máme podstatně solidnější data. Otázka nezní: „Způsobuje stres infarkt?“ Otázka zní: U koho a za jakých podmínek?
U zdravých lidí ve 20 nebo 30 letech je srdeční systém většinou dostatečně flexibilní.
Akutní stres (zkouška, prezentace, pracovní deadline) obvykle způsobí jen krátkodobé změny (zvýšený tlak, tep, napětí) které odezní. Krátkodobě vás to pravděpodobně „nezabije“. Situace se mění u starších dospělých, zejména těch, kteří už mají kardiovaskulární problémy. Například po zemětřesení v Los Angeles v roce 1994 stoupl počet úmrtí na srdeční zástavu více než pětinásobně oproti normálu. Podobné efekty byly pozorovány i během dramatických sportovních utkání; a ano, i pozitivní stres může být spouštěčem fatální události.
Jak stres vlastně může spustit infarkt? Mechanismy jsou fyziologicky poměrně dobře popsané.
Jedním z hlavních mechanismů je snížení průtoku krve srdcem. I relativně mírný mentální stres (např. řešení náročné úlohy) může snížit průtok krve srdečním svalem. Dalším mechanismem je hypertenze, jelikož je chronický psychosociální stres spojen se zvýšeným krevním tlakem, který je jedním z hlavních rizikových faktorů srdečních onemocnění. A neměli bychom opomenout ani mechanismus chronického zánětu. Dlouhodobý stres udržuje tělo ve stavu zvýšené zánětlivé aktivity, což podporuje tvorbu aterosklerotických plátů v cévách, které mohou vést k infarktu.
Takže… může vás stres zabít?
Upřímně? Ano. Ale ne tak, jak si to většina lidí představuje. Nejde o jednu hádku, jeden náročný týden nebo jeden pracovní projekt. Riziková je kombinace dlouhodobého chronického stresu, negativního emočního nastavení, potlačování emocí, existujícího kardiovaskulárního onemocnění a vyššího věku. Jinak řečeno, stres je zesilovač. Ne jediná příčina.
A co optimismus?
Zajímavé je, že osobnostní faktory nejsou spojeny jen s rizikem. Například optimismus je opakovaně spojován s vyšší odolností vůči stresu a lepšími zdravotními výsledky. Ne proto, že by optimisté „neměli stres“. Ale protože s ním zacházejí jinak. Pokud vás to znepokojuje, dobrá zpráva je, že stres není osud. Je to proces, který lze ovlivnit. A právě to je ta část, která dává smysl řešit.
Další čtení:
https://www.businessinsider.com/type-a-personality-traits-smoking-marketing-2016-8
https://www.thecut.com/2016/08/the-tobacco-industry-helped-create-the-type-a-personality.html
Odborné studie:
Libby P, Theroux P. Pathophysiology of coronary artery disease. Circulation. 2005 Jun 28;111(25):3481-8. doi: 10.1161/CIRCULATIONAHA.105.537878. PMID: 15983262.
Hansson GK. Inflammation, atherosclerosis, and coronary artery disease. N Engl J Med. 2005 Apr 21;352(16):1685-95. doi: 10.1056/NEJMra043430. PMID: 15843671.
Liu MY, Li N, Li WA, Khan H. Association between psychosocial stress and hypertension: a systematic review and meta-analysis. Neurol Res. 2017 Jun;39(6):573-580. doi: 10.1080/01616412.2017.1317904. Epub 2017 Apr 17. PMID: 28415916.
Šmigelskas, K., Žemaitienė, N., Julkunen, J. et al. Type A Behavior Pattern is not a Predictor of Premature Mortality. Int.J. Behav. Med. 22, 161–169 (2015). https://doi.org/10.1007/s12529-014-9435-1
Mark P. Petticrew, Kelley Lee, and Martin McKee: Type A Behavior Pattern and Coronary Heart Disease: Philip Morris’s „Crown Jewel“ American Journal of Public Health 102, 2018_2025, https://doi.org/10.2105/AJPH.2012.300816
