Článek
Typ A: velký mýtus 20. století
V 50. letech přišli kardiologové Meyer Friedman a Ray Rosenman s teorií, která doslova obletěla svět: lidé s tzv. chováním typu A mají výrazně vyšší riziko infarktu.
Typ A byl popisován jako chronicky soutěživý, netrpělivý, zaměřený na výkon, agresivní a nepřátelský a neustále ve spěchu. Podle prvních pozorování měla být ischemická choroba srdeční až sedmkrát častější u těchto lidí než u „pohodového“ typu B.
Média to milovala. Konečně jednoduché vysvětlení! Nezabíjí vás cigarety. Zabíjí vás vaše ambice. Jenže věda je pomalejší než titulky. O desetiletí později začaly přibývat studie, které vztah mezi typem A a srdečními chorobami nepotvrzovaly. Některé studie dokonce nenašly žádnou spolehlivou souvislost. A pak přišlo ještě něco nepříjemnějšího.
Ukázalo se, že část výzkumu podporující tuto teorii byla financována tabákovým průmyslem. Ten měl silnou motivaci přesunout pozornost od kouření k „rizikové osobnosti“. Studie financované tabákovou společností častěji nacházely souvislost mezi typem A a srdečními chorobami než studie nezávislé.
To je důležitá lekce:
Ne každá populární teorie je pravda. A ne každý vědecký konsenzus je skutečně konsenzus.
Znamená to, že osobnost nehraje žádnou roli?
Ne tak úplně. Ukázalo se, že celý koncept „typu A“ byl příliš hrubý konstrukt. Ale některé jeho části dávají smysl. Například dispoziční nepřátelství, tedy chronická tendence reagovat podrážděně, s nedůvěrou či agresí, je s kardiovaskulárními onemocněními spojováno opakovaně. I přesto se objevily snahy o popsání dalších behaviorálních vzorců
V 80. letech Lydia Temoshok a Hans Jürgen Eysenck rozpracovali koncept chování typu C. Typ C by měl být pasivnější, potlačující emoce, zaměřený na potřeby druhých. Typ C byl původně spojován především s onkologickými onemocněními (ne primárně s kardiovaskulárními) a byl charakterizován především potlačováním emocí (hlavně hněvu), nadměrnou vstřícností a orientací na druhé, pasivitou, a naučenou bezmocností. Stejně jako u typu A se později ukázalo, že silná kauzální tvrzení o přímém vlivu typu C na rakovinu nejsou dostatečně podložena a dnes je tento koncept spíš historicky zajímavý než dominantní model.
Typ D který charakterizuje vysoká míra negativních emocí a sociální inhibice. Typ D vytvořil Johan Denollet v 90. letech jako typ , který je úzkostný a zatížený distresem. Charakteristický je negativní afektivitou (tendencí často prožívat negativní emoce) a sociální inhobicí (tendence tyto emoce nevyjadřovat a va vztazích je potlačovat). Na rozdíl od typu A je typ D ve výzkumu lépe uchopitelný (např. škálou DS14) a existují studie spojující ho reálně s horší prognózou u pacientů s kardiovaskulárním onemocněním. Právě typ D je dnes spojován s vyšším rizikem negativních zdravotních následků včetně kardiovaskulárních onemocnění.
Nejde tedy o to, že „výkon vás zabije“. Spíš jde o dlouhodobý vzorec negativního prožívání, potlačování emocí a chronického vnitřního napětí. Pokud bychom tyto teorie měli shrnout, typ A je mediálně nafouknutý, typ C byl přeceňovaný a dnes je spíš marginální, a typ D je nejvíc empiricky ukotvený, i když pořád nejde o osudovou diagnózu.
Osobnost není rozsudek. Je to rizikový nebo protektivní faktor v systému dalších proměnných jako je věk, genetika, životní styl, kouření, hypertenze apod.
A co samotný stres?
Tady už máme podstatně solidnější data. Otázka nezní: „Způsobuje stres infarkt?“ Otázka zní: U koho a za jakých podmínek?
Mladí lidé
U zdravých lidí ve 20 nebo 30 letech je srdeční systém většinou dostatečně flexibilní.
Akutní stres (zkouška, prezentace, pracovní deadline) obvykle způsobí jen krátkodobé změny (zvýšený tlak, tep, napětí) které odezní. Krátkodobě vás to pravděpodobně „nezabije“.
Starší lidé s dlouhodobou zátěží
Situace se mění u starších dospělých, zejména těch, kteří už mají kardiovaskulární problémy. Například po zemětřesení v Los Angeles v roce 1994 stoupl počet úmrtí na srdeční zástavu více než pětinásobně oproti normálu. Podobné efekty byly pozorovány i během dramatických sportovních utkání; a ano, i pozitivní stres může být spouštěčem fatální události.
Jak stres vlastně může spustit infarkt? Mechanismy jsou fyziologicky poměrně dobře popsané:
Snížení průtoku krve srdcem
I relativně mírný mentální stres (např. řešení náročné úlohy) může snížit průtok krve srdečním svalem u lidí s koronárním onemocněním.
Hypertenze
Chronický psychosociální stres je spojen se zvýšeným krevním tlakem. A hypertenze je jedním z hlavních rizikových faktorů srdečních onemocnění.
Chronický zánět
Dlouhodobý stres udržuje tělo ve stavu zvýšené zánětlivé aktivity. Zánět podporuje tvorbu aterosklerotických plátů v cévách a ty mohou vést k infarktu.
Takže… může vás stres zabít?
Upřímně? Ano. Ale ne tak, jak si to většina lidí představuje. Nejde o jednu hádku, jeden náročný týden nebo jeden pracovní projekt. Riziková je kombinace dlouhodobého chronického stresu, negativního emočního nastavení, potlačování emocí, existujícího kardiovaskulárního onemocnění a vyššího věku. Jinak řečeno, stres je zesilovač. Ne jediná příčina.
A co optimismus?
Zajímavé je, že osobnostní faktory nejsou spojeny jen s rizikem. Například optimismus je opakovaně spojován s vyšší odolností vůči stresu a lepšími zdravotními výsledky. Ne proto, že by optimisté „neměli stres“. Ale protože s ním zacházejí jinak. Pokud vás to znepokojuje, dobrá zpráva je, že stres není osud. Je to proces, který lze ovlivnit. A právě to je ta část, která dává smysl řešit.
Další čtení:
https://www.businessinsider.com/type-a-personality-traits-smoking-marketing-2016-8
https://www.thecut.com/2016/08/the-tobacco-industry-helped-create-the-type-a-personality.html
Odborné studie:
Libby P, Theroux P. Pathophysiology of coronary artery disease. Circulation. 2005 Jun 28;111(25):3481-8. doi: 10.1161/CIRCULATIONAHA.105.537878. PMID: 15983262.
Hansson GK. Inflammation, atherosclerosis, and coronary artery disease. N Engl J Med. 2005 Apr 21;352(16):1685-95. doi: 10.1056/NEJMra043430. PMID: 15843671.
Liu MY, Li N, Li WA, Khan H. Association between psychosocial stress and hypertension: a systematic review and meta-analysis. Neurol Res. 2017 Jun;39(6):573-580. doi: 10.1080/01616412.2017.1317904. Epub 2017 Apr 17. PMID: 28415916.
Šmigelskas, K., Žemaitienė, N., Julkunen, J. et al. Type A Behavior Pattern is not a Predictor of Premature Mortality. Int.J. Behav. Med. 22, 161–169 (2015). https://doi.org/10.1007/s12529-014-9435-1
Mark P. Petticrew, Kelley Lee, and Martin McKee: Type A Behavior Pattern and Coronary Heart Disease: Philip Morris’s „Crown Jewel“ American Journal of Public Health 102, 2018_2025, https://doi.org/10.2105/AJPH.2012.300816
