Článek
Nedávno jsem konečně otevřela jednu ze svých dlouho opomíjených knih, „Never Split the Difference“ od Chrise Vosse. Je to titul, o kterém se v oblasti profesního rozvoje mluví už několik let, proto jsem byla zvědavá.
Jak jsem postupovala stránkami, překvapilo mě, kolik z obsahu přímo souviselo s mou profesí. Jako mediátorka jsem cítila, jak se mé zkušenosti a znalosti zrcadlí v řadě Vossových postřehů. Zejména jeho názor, že vyjednávání by nemělo směřovat ke kompromisu, ale k pochopení a uspokojení emocí a potřeb všech zúčastněných, se mi hluboce zapsal do srdce.
Je důležité pochopit rozdíl mezi kompromisem a konsenzem. Zatímco kompromis často znamená, že obě strany musí udělat ústupky a často se tak musí spokojit s méně než by chtěly, konsenzus je o hledání řešení, s kterým obě strany souzní a jsou s ním plně spokojeny. Existuje-li v mediaci paralela k Voldemortovi z Harryho Pottera, je to bezpochyby „kompromis“.
Jak s tím souvisí pomeranč?
Toto pochopení mě přivedlo k jednoduché, ale mocné metafoře s pomerančem. Vezměme si na příklad pomeranč a dvě osoby, které si ho chtějí rozdělit. Pokud bychom se uchýlili k kompromisu, obě osoby by si pomeranč rozpůlily na dvě stejné části. Jedna polovina by šla jednomu a druhá polovina druhému. Ovšem, co když jeden z nich chtěl jen kůru pro svůj recept na koláč a druhý si chtěl vymačkat šťávu na pití? V případě konsenzu by jedna osoba mohla použít celou kůru a druhá osoba by měla k dispozici celý vnitřek pomeranče na výrobu šťávy. V obou případech by pomeranč byl rozdělen, ale pouze v případě konsenzu by obě strany získaly to, co skutečně chtěly.
Tato kniha mi připomněla, že klíčem k úspěchu v jakékoli oblasti, ať už jde o obchod, rodinné vztahy nebo mezinárodní diplomacii, je schopnost opravdu naslouchat a rozumět tomu, co druhá strana opravdu potřebuje a chce.
Ve svém povolání jsem se setkala s mnoha situacemi, kde emoce vřely pod povrchem a skutečné potřeby byly skryty za zdmi nedůvěry nebo nedorozumění. Ale s pravým přístupem, správnými dovednostmi a hlubokým porozuměním tomu, co se děje pod povrchem, lze najít řešení, která mohou přinést oběma stranám mnohem více, než si původně myslely.
Dnes, zítra a každý další den…
Pokud se zamyslíme nad naším každodenním životem, často zjistíme, že naše největší výzvy a konflikty nevyžadují jen rychlá řešení, ale hluboké porozumění. Většina následků nedorozumění a konfliktů pramení z nedostatečného naslouchání nebo z předpokladu, že víme, co druhý člověk cítí nebo potřebuje.
Tak jak může metafora pomeranče posloužit jako připomenutí, že se nemusíme vždy uspokojit s povrchními kompromisy, měli bychom se také naučit, jak ponořit do hloubky situace a odhalit skryté potřeby a touhy. Tím, že opravdu nasloucháme a snažíme se porozumět, nejenže nacházíme lepší řešení pro konkrétní situaci, ale také si budujeme silnější a smysluplnější vztahy.
Ve světě plném rušivých vlivů a neustále se měnících informací je schopnost klást správné otázky a naslouchat odpovědím často podceňována. Ale jak jsem se naučila jak v praxi mediaci, tak v osobních vztazích, je to často klíčem k překonání největších překážek a nalezení řešení, která vytvářejí skutečnou hodnotu pro všechny zúčastněné.
A tak, ať už jste v situaci, kde se cítíte jako v srdci bouře nebo jen hledáte způsob, jak lépe komunikovat se svými blízkými, nezapomeňte na „pomeranč“. Nejlepší řešení často leží mimo náš prvotní dojem a vyžaduje, abychom se podívali hlouběji a opravdu naslouchali.
