Článek
Tradičně se tento čas spojuje s vytvářením rodinné atmosféry. A to se často projevuje v touze po dokonalosti – touha vytvořit pro svou rodinu „ideální Vánoce“ může vést k tomu, že se soustředíme na to, jak vše vypadá a jak máme vše perfektně nachystáno.
Jsem pořádkumilovný člověk po celý rok, ale jakmile se blíží období Vánoc, tak jako kdyby moje láska k úklidu nabrala neskutečných otáček a já si sepisuji seznam, co všechno chci doma uklidit, vytřídit a udělat. S každým odškrtnutým úkolem cítím takové vnitřní uspokojení, že jsem zase o krok blíže ke svému cíli. Okna, generální úklid, vytřídit věci, nanosit ze sklepa vánoční výzdobu.
„Nevím, proč to tolik prožíváš, jenom se stresuješ a pak je to s tebou k nevydržení,“ říká mi každý rok můj manžel a já musím chtě nechtě uznat, že má vlastně svým způsobem pravdu. Dvě malé děti, domácnost, pes, práce a do toho Vánoce, které samozřejmě chci, aby byly prostě dokonalé. Jakmile projdu procesem generálního vánočního úklidu, tak na řadu přichází nákup stromu. Máme malé děti, a tak si samozřejmě přeji, hlavně pro ně, aby byl strom krásný, velký a pěkně košatý. Protože co je přeci větším symbolem Vánoc než právě ozdobený strom. Budiž mi k dobrému, že ozdoby máme již několik let stejné a rozhodně nezdobíme podle letošních trendů.
Neotvírej během adventu sociální sítě, nebo se zblázníš. Tesat do kamene. Jako kdyby s úderem Vánoc přišla soutěž v tom, kdo předvede ty nejvíc perfektní Vánoce. Já sice Vánoce miluju a samozřejmě si taky přeji, aby i ty naše byly dokonalé, ale z potřeby to sdílet a ukazovat to celému světu, tak z té už jsem asi vyrostla. Plný Instagram perfektně naaranžovaných stromků podle posledních módních trendů, tácy s cukrovím o 20 druzích a celý byt zahalený do vánoční výzdoby. Uf. No koho by to přeci jen nenakoplo alespoň trochu k tomu, aby se doma nepokusil o něco podobného, že ano?
A tak přichází na řadu poslední věc - vánoční cukroví. Takhle. Naprosto upřímně. V kuchyni určitě nejsem žádné kopyto, ale taky nejsem nějaký umělec. Linecké, perníčky, crinkles a když čas a nálada dá, tak možná nějaké vosí hnízda. A co když čas dá, když děti dají. Protože jakmile máte děti, máte zároveň i malé pomocníky, kteří vám v kuchyni u pečení samozřejmě chtějí asistovat. A většinou to rozhodně není tak, jak vidíme v reklamách, nebo právě na sociálních sítích. Kde se maminka šťastně usmívá u plechu perfektně vytvarovaného cukroví, vedle ní stojí čisté a stejně usměvavé děti a v pozadí vidíme perfektně uklizenou kuchyň. Ne. V reálu, nebo alespoň u nás to vypadá tak, že u cukroví není poznat žádný tvar, další plech se mezitím skoro pálí v troubě, děti mají mouku a těsto skoro až na zadku, kuchyně se může znovu kompletně uklidit a já jsem zralá na zhroucení, protože se synové samozřejmě nezapomenou pohádat, protože je jedno, že máme tak čtyřicet formiček, když si jeden vezme sněhuláka, tak ho chce okamžitě ten druhý, a tak stále pořád dokola.
Jenže víte co? Já to vlastně přesně tak mám ráda. Jsou to naše Vánoce a já se na ně každý rok těším. I na tu špinavou kuchyň a rozhádané děti. Vlastně by se dalo říct, že už je to u nás taková tradice. Takže nemám třeba dvacet druhů cukroví, ale mám stěží 3-4, za to si ale užiju srandu s dětmi a společně strávený čas. Taky letos nemáme největší strom, protože ho jako každý rok jel vybrat sám manžel, a letos přivezl menší. Zase ho ale vybíral pro nás a chtěl nám udělat radost a doufal, že se nám bude líbit.
Pojďme si přiznat, že stresu zažíváme dost přes rok, tak proč si ho ještě přidělávat na Vánoce? Zkusme se zastavit a popřemýšlet nad tím, jak vlastně chceme svátky prožít. V klidu, se svou rodinou, se svými blízkými. Na tom se asi shodneme všichni. A když máme to štěstí, že takhle svátky můžeme trávit, tak nějakých tucet druhů cukroví, strom až do stropu, a dokonale nazdobený byt s výzdobou, už je jen maličkost.
Hezké Vánoce!
