Článek
Před týdnem mi zemřel dědeček. Terminální stádium rakoviny. Zemřel doma, ve své posteli, ve spánku. Ten den mi k večeru zazvonil telefon a v něm mi mezi vzlyky babi oznámila, co se stalo. Byla jsem u nich každý den a tak i tentokrát jsem tam ihned šla. Přijel koroner, doktorka z hospicu, který dědovi poskytoval mobilní domácí péči.
Rituály
Úžasná doktorka z hospicu nám mile a empaticky vysvětlila všechny možné postupy, které mohou následovat, než se bude volat pohřební služba. Rozhodli jsme se dědečka ještě v klidu omýt, vybrat mu oblek na poslední cestu a ještě se rozloučit. Poprvé v životě jsem pochopila scénu z filmu Pelíšky, kdy se Jindřiška zavře do skříně, která je plná vůně z oblečení její maminky. Během vybírání obleku pro dědu jsem chtěla udělat to samé. Děda oblečen, pohřební služba zavolána. Byli rychlí. Poslední pohlazení po rukou, poslední pusa na studené čelo a konec. Už ho nikdy neuvidím. Slzy střídal smích, když jsme s mámou a babi na vše vzpomínaly. Po návratu domů na mě všechno padlo. Nemohla jsem spát, stále jsem ho viděla před očima a všechno mi dědu připomínalo.
Dá se vlastně vůbec se smrtí blízké osoby vyrovnat?
Nejsem si jistá, jestli se s tím dá úplně vyrovnat, nebo smířit, ale asi to jde časem přijmout. Říká se přeci, že čas je lék na všechno. Truchlení je přirozený proces, kterým se lidské tělo a psychika vyrovnává se ztrátou.
Je na truchlení vůbec nějaký návod?
Aby proběhlo truchlení zdravě a nezanechalo hlubší psychické následky dle odborníků se má vyskytovat v těchto krocích, kterými dotyčný postupně prochází:
- šok a popření skutečnosti
- zloba, hněv, vzpoura
- vyjednávání
- smutek, deprese, lítost
- přijetí a smíření se se skutečností
Fáze Popírání skutečnosti:
Je první reakcí na zprávu o ztrátě blízkého. Nejčastěji se projevuje jako šok, otřes a strnulost. Jedinec nevěří, že se jedná o realitu. Jedná se o reakci psychiky na příliš silné emoce a snahu ochránit se před situací. Popírání skutečnosti má poskytnout organismu čas najít řešení. V této chvíli můžete truchlícímu pomoci pouze svojí přítomností a tichou podporou. Trpělivě vyčkat dokud nebude připraven reagovat a přijmout informaci. Vítaná je v této fázi pomoc s fyzickými a materiálním záležitostmi, obstarání věcí spojených s nastalou situací. Například náležitosti pohřbu a fyzické bezpečí pozůstalých.
Fáze Otevření emocí:
V této chvíli dochází k projevení a otevření se emocím. Většinou převážně smutku, lítosti, žalu a pocitu viny. Méně častěji také projevu hněvu a agrese. Emoce se mohou rychle střídat a vytvářet tzv. „emoční bouřit a chaos“. Nicméně platí, že převážně se projevují emocionální reakce typická pro osobnost zasaženého jedince. Tedy jeho charakterové vlastnosti ovlivní jeho projevy. Výstupem této fáze je většinou přijetí pocitu bezmoci a nenávratnosti situace. Snaha vypořádat se se změnou a například najít viníka situace může být variantou, jak dočasně zaměstnat svou mysl a odložit pocit bezmoci. V mnoha případech je tato fáze také provázena pocitem viny truchlícího a výčitkami. Pocit viny je způsobem nemožností dokončit nedokončené. Tedy napravit vztahy, dokončit komunikaci, vysvětlit nebo odpustit si navzájem a především rozloučit se. Pocit viny by neměl být ignorován, ačkoli racionální a logické argumenty nepřesvědčí truchlícího o jeho nevině. Emocionální bouří je toto období truchlení nazýváno i proto, že se vyskytují neracionální emoční reakce například vztek na zemřelého za jeho odchod a opuštění pozůstalých nebo naopak radost z toho, že taková osoba žila a pozůstalí ji znali a měli rádi. V této fázi je nutné být empatickou oporou a nezasahovat příliš do reakcí pozůstalého.
Fáze Hledání a odpoutávání:
V této chvíli se pozůstalí snaží navrátit k běžným zvykům a činnostem, které praktikovali před ztrátou a také které měl zemřelý v oblibě. Nedílnou součástí je pocit možnosti jeho návratu. Jako by měl každou chvíli projít dveřmi, objevit se na příjezdové cestě,…podvědomá snaha ho vyhlížet a čekat na něj. U truchlících se objevují hluboké vnitřní rozhovory, které mají v lepším případě vést k dokončení věcí a rozloučení se. Navenek se fáze projevuje pocity zoufalství, smutku či apatie. Přesvědčení, že život už není takový jaký byl a nikdy nebude mít smysl a hodnotu. V krajních případech myšlenky na vlastní úmrtí a sebevražedné sklony. Tato fáze připravuje pozůstalého na vyrovnání se s odchodem zemřelého a posunu dál. Je nutné, aby okolí bylo chápavé a přijímalo tyto fantazie a rozhovory jako fakt a nikoli s nedůvěrou a posměšně. Samozřejmě je nutné kontrolovat a snažit se vyvrátit myšlenky na smrt.
Fáze Přijetí nezvratného a nové vnímání sebe a světa:
Je závěrečnou fází, v níž jediné teprve nyní dochází ke skutečnému přijetí ztráty a změny v životě. Pozůstalí získávají nový pohled na svět, na sebe samé a své místo v novém prostředí. Truchlící se ocitá v nové roli a získává nové sebevědomí a sebeúctu. Měl by být schopen navázat nové vztahy a zapojit se do společenského života. Objevit novou radost ze života, nové věci a prožívat nové hodnoty a smysl. V této fázi se odhalí, zda se proces truchlení zdařil a je možné přijmout fakt, že i smrt blízkého přinesla něco nového a změna není jen negativní. Přijetí vzpomínek na blízkého jako vnitřní bohatství, které nezmizí. Ztráta je přijata jako součást života.
Dopřejte si čas truchlit. Nebraňte se tomu. Potlačování emocí vám v tomhle případě může spíše uškodit. Pravdou je, že emoce se neobjevují vždy v dané posloupnosti, míchají se a střídají. Vždyť člověk od člověka reaguje pokaždé trochu jinak.
Zdroj: osobní zkušenost
Zdroj: https://psychologieprokazdeho.cz/jak-se-vyrovnat-se-zarmutkem/
