Článek
Dávní alchymisté se pokoušeli vytvořit „něco z ničeho“, případně pomocí kamene mudrců přeměnit levné kovy na zlato a stříbro. Předkryptoměnový finanční systém je produktem pouhých homeopatických šarlatánů, kteří ředí hodnotu podkladových aktiv téměř na nulu. Kryptoměny jsou vtipným úspěchem moderních alchymistů, kterým se poprvé podařilo vytvořit něco z ničeho, hodnotné aktivum bez jediného gramu zlata nebo čehokoliv reálného.
Takzvaná finanční krize v letech 2008 a 2009 odhalila, že spousta lidí celosvětově slepě věřila v reálnou hodnotu určitých finančních produktů (CDO). Předkrizová cena těchto produktů ale vznikala postupným odvozováním (proto se jim říká „deriváty“) jejich hodnoty od dalších podkladových aktiv, jejichž hodnota byla zase dále odvozována a celý proces spíše připomínal postupné ředění účinné látky při výrobě homeopatických léků. Účinnou látkou v případě CDO byla hodnota nemovitostí pořízených spotřebiteli z hypotéčních úvěrů. Když tržní cena nemovitostí klesla pod určitou kritickou minimální hodnotu, homeopatická povaha finančních produktů vyšla kompletně najevo a vedla k podstatnému zhroucení cen v celém finančním systému.
Ekonomická teorie nám říká, že jakékoliv aktivum musí splňovat dvě kritéria: užitečnost a vzácnost. V dávnější historii převládala u ceny aktiv složka jejich užitečnosti (vezměme si například sůl). Postupem času, zejména s příchodem peněz, které jsou vyjádřením zprostředkované hodnoty odvozené od užitku nějakého jiného reálného aktiva, začal převládat význam vzácnosti. Ražení nových mincí nebo tisk nových bankovek, případně moderní „rozvolňování měnové politiky“ vedoucí k růstu množství číselně vyjádřených dolarů, eur nebo korun na účtech bank, „ředí“ vzácnost takových peněz a snižuje jejich reálnou cenu. To jsme si zažili na vlastní kůži v průběhu doznívající inflace: za stejné pivo už nedáme 35 ale 65 korun.
Ukazuje se, že všichni jsme ochotni přiřazovat vysokou cenu všem homeopatickým finančním aktivům, ačkoliv jejich vazba na nějakou reálnou podkladovou hodnotu je díky tzv. multiplikačnímu efektu téměř nulová. Uvědomění si této skutečnosti byl podle mne jeden z klíčových momentů pro vznik historického fenoménu kryptoměn, prvního aktiva, které nemá vůbec žádnou podkladovou hodnotu, a přesto má nenulovou tržní cenu. Vlastně taková zlomyslná rošťárna od informatiků a metematiků provedená natruc všem finančníkům.
V mých očích je tajuplný pan Satoshi, mytický autor nejrozšířenější kryptoměny Bitcoin, historicky prvním dokonalým alchymistou, protože se mu poprvé v dějinách podařilo vytvořit doslova něco z ničeho. Geniálním využitím vlastností asymetrické kryptografie vytvořil koncept dokonale virtuální měny, která díky neúprosné logice matematiky bude mít nanejvýš 21 milionů mincí. Každá mince je vyjádřená unikátním řetězcem (představitelným třeba jako kombinace nul a jedniček). Každý takový řetězec ale musí splňovat určitá jedinečná kritéria a není dopředu znám, je potřeba jej teprve „objevit“ neboli „vytěžit“. Bitcoiny si představuji jako analogii k množině prvočísel, z nichž nízká prvočísla jsou snadno dosažitelná, ale vyšší prvočísla už jsou čím dál vzácnější a velmi těžko spočitatelná. Rozdílem je, že prvočísel je nekonečný počet (to věděl již Euklidés, viz matematický důkaz), zatímco Bitcoinů je díky Satoshiho konstrukci jen konečný počet. Teoreticky tak jejich objem nepůjde ničím „naředit“ a jejich relativní dostupnost měřená například počtem dostupných transakcí nebo uživatelů bude vždy limitovaná a jejich tak vzácnost spíše poroste.
Hodnota kryptoměn je výhradně odvozená od společně sdílené důvěry (nebo dokonce víry) komunity uživatelů. Stejně tomu tak je u všech finančních aktiv, kde však ke vzniku oné víry musela předcházet nějaká hodnota přinášející užitek (tj. alespoň gram zlata, soli, hektar půdy nebo třeba metr čtvereční nějaké nemovitosti). U kryptoměn si musíme přiznat, že věříme v dokonale virtuální konstrukt, za kterým nestojí žádný vztah k čemukoliv reálnému ani užitečnému. Pokud si toto uživatelé a investoři do kryptoměn uvědomují, jsou mnohem svobodnější, protože tento svět přijímají pravdivěji a bez zbytečných iluzí jako důvtipnou hru s velmi kuriozními pravidly. Je to jako umění víry při současném racionálním popření jejího předmětu.
