Článek
Alice měla už od rána zase hodně špatnou náladu. Ani si nedokázala vzpomenout, jaké to bylo ještě před několika měsíci, kdy zažívala tu obrovskou euforii. Firma, kterou založili na vysoké škole s kamarády spíš z legrace než na vydělávání peněz, byla klíčovou součástí konsorcia, kterému se podařilo vyhrát veřejnou zakázku na provozovatele obří státní loterie. Té předcházel obří skandál, kdy několik novinářů odhalilo podvod s ovlivňováním losování. Losování zkrátka nebylo tak úplně čisté a ten, kdo znal nenápadný vzorec porušující občas zdánlivou dokonalou nahodilost, mohl přijít ke slušné výhře. Nový provozovatel tedy musel zajistit naprostou neovlivnitelnost losování. Startup QRand (Alici se tohle označení vůbec nelíbilo) vyráběl zpočátku takové malé továrny na náhodu, které byly založené na jevech kvantové fyziky. Nejprve prodávali tyhle malé krabičky kasinům, které mohly lákat další nešťastníky na příběh, že generování náhody hodem kostkou nebo roztočením rulety v dnešní době patří spíš do muzea. Po pravdě, žádný obchodní úspěch to nebyl. Zlomem byla až státní zakázka, která požadovala generátor náhody odolný jakýmkoliv myslitelným pokusům o ovlivnění výsledků. Skupině kamarádů kolem Alice se podařilo jejich továrnu na náhodu zdokonalit natolik, že generátor odstínili od všech vlivů okolního působení, že prošli všemi testy. Testy na mechanické působení, rytmické otřesy, amplifikovanou hudbu, výkyvy teplot, všechny možné formy elektromagnetického záření, vysílání proudu urychlených částic na dálku a asi milionu dalších fantastických nápadů, jako ovlivnit těch pár qbitů uvnitř QRand generátoru. Alici připadaly nejsměšnější testy, kdy parta biotroniků seděla několik týdnů a snažila se svou spojenou „psychickou“ silou ovlivnit výsledky. Po pravdě ji to jednou trochu vyvedlo z rovnováhy, když generátor po pár dnech jejich „meditací“ vrátil souvislejší řadu stejných výsledků, ale nakonec i ty se ukázaly jako spíše potvrzení skutečné nahodilosti, než by byla jejich absence po celou dobu měření.
Splnění všech kritérií přineslo úspěch ve státní zakázkce a příslib finančního bohatství, o kterém se Alici a jejím kamarádům nikdy ani nesilo. Díky těmto prostředkům si také Alice mohla dovolit před pár dny složit mnohamilionovou kauci, kterou po ní požadoval soudce, pokud chtěla zůstat během vyšetřování dál na svobodě. Alice dodnes nechápala, co se stalo. Zanedlouho po spuštění nové loterie začaly některé QRandy ztrácet nahodilost svých výsledků. Ale ne nějak skrytě, ale docela nápadně, jako by podléhaly nějaké vnější synchronizaci. Podezřívala své kamarády z firmy, že do generátorů zavlekli nějaký skrytý mechanizmus, ale to se podařilo brzy dost jednoznačně vyloučit. Státní loterie byla pozastavena, výhry nebyly vyplaceny, rozebíhaly se soudních spory výherců se státem. Alice zamířila do laboratoře jejich firmy, kde měla několik exemplářů QRandů a chystala se znovu a znovu opakovat všemožné testy a přijít na to, co se stalo a jak předložit důkazy o své nevině.
---
Alice měla už od rána skvělou náladu. Nejvyšší soud toho dne pravomocně zrušil zákaz používání kvantových počítačů nové generace, které Alice se svými kamarády zkoumala už od univerzitních studií.
Alice byla od malička nadšená příznivkyně kryptoměn. Líbila se jí ta matematická čistota asymterického kryptování založeného na vlastnostech prvočísel a statistická jistota, že takové šifry nelze výpočetní silou běžných počítačů prolomit ani za miliardy let. Taky se jí líbila ta aureola svobody nezávislosti na celosvětovém finančním systému, který byl založený na skrytém ředění hodnoty peněz rozmělňováním skutečných aktiv až na homeopatickou nulu. Věděla, že přesně to se stalo při finanční krizi na počátku tisíciletí. Proti tomu kryptoměny ostentativně nereprezentovaly žádnou jinou hodnotu než vlastní matematickou jedinečnost. Nadšení Alici přešlo o několik let později, kdy se kryptoměny staly běžnou součástí právě toho ošklivého globálního finačního světa, podléhaly regulacím a obrovské míře zdanění. Navíc všemožné zájmové skupiny, tedy více či méně organizovaní zločinci více či méně napojené na banky a státní úřady začaly tím kdysi svobodným a dobrodružným trhem kryptoměn nehorázně manipulovat.
Trápilo jí to o to více, že byla na počátku součástí komunity, která pomáhala kryptoměny rozvíjet. Připomínalo jí to příběh jejího pradědečka, který kdysi po té druhé velké válce ve dvacátem století uvěřil iluzi jedné líbivé rovnostářské ideologie. Praděda po procitnutí taky prý obrátil a snažil se pak zbytek života věci aspoň trochu napravovat z opačné „strany barikády“, byť tím trochu naivním rovnostářem zůstal prý navždycky. Po vzoru jeho příběhu se Alice nakonec dala na studium kvantových počítačů a s trochu dětinskou motivací mladé rádoby kontrarevolucionářky chtěla přispět k vývoji něčeho, co prolomí asymterické kryptování, na kterém byly kryptoměny založené.
Silné lobistické skupiny závislé na propojení světa kryptoměn se státními rozpočty a bilancemi největších hráčů globálního finančního světa se začaly snažit rozvoj kvantových počítačů všemožně brzdit. To vedlo mimo jiné k pokusům v jednotlivých státech zakázat výzkum a vývoj. V méně svobodných zemích se pak kvantoví inženýři stěhovali do tajných podzemních organizací, případně byli rovnou stíhání za tzv. výpočetní zločiny (computing crime). Všechny státy, které kvantové počítače zakazovaly, pak samozřejmě samy tajně prováděly další výzkum a vývoj, unášely a vydíraly experty z konkurenčních vědeckých týmů a skrytě se rozjížděly závody v „kvantovém zbrojení“ ne nepodobném studené válce minulého století. V zemi, kde žila Alice a ještě v několika dalších menších státech byl teď jako zázrakem nyní další vývoj kvantových počítačů znovu legalizován.
Nápad, se kterým Alice přišla a představila svým spolupracovníkům ve firmě, byl neuvěřitelně prostý a jednoduchý. Jako jediná holka v partě nerdů z univerzity to ani tak neměla moc lekhé, takže ji nepřekvapilo, že se místo pochopení se spíš stala terčem všemožných vtípků. V její zemi se kdysi různým podvodníkům říkalo „tuneláři“ a kamarádi ji teď z legrace předhazovali: „Alice, neblázni, ty tady chceš rovnou vytunelovat snad celej multivesmír“. Rozhodla se proto svůj nápad rozvíjet sama, naoko se urazila, ať jí tedy dají všichni pokoj a vyžádala si, aby jí do jendoho slíbili, že na několik málo vyhrazených firemních qbitů nebude nikdo z kolegů v nejbližší době sahat: „Žádná skrytá měření a pozorování, narušování koherence a tak, domluveno?“
Za několik týdnů víceméně osamocené práce, přišla s něčím, co ostatním vyrazilo dech. Každému z nich předložila seznam odhalených privátních klíčů z jejich vlastních kryptoměnových peněženek a k tomu výpisy blockchainových transakcí z posledních pár týdnů. Některé z nich u poskytovatelů docela pikantních služeb. Všem bylo jasné, co tohle znamená, jaký to má potenciál, jakou revoluci by to mohlo přinést. „A to je všechno založené na tom tvém směšném nápadu?“
Alice cítila obrovské zadostiučinení díky obdivu, který její práce vzbudila. Cítila také obrovskou únavu, té práce bylo opravdu hodně. Navíc se moc v poslední době pořádně nevyspala. Trápily jí divné sny, spíš noční můry. Zdálo se jí o sobě, vystupovala v mnoha různých příbězích a ty měly do jednoho špatný průběh. V žádném ze snů nebyla šťastná, všude se jí dělo nějaké nespravedlivé příkoří, kterému nerozumněla. Světy, ve kterých se příběhy děly, byly divné, v jednom z nich například kráčela po nábřeží a všechny vlny na řece se začaly řadit do podivných jakoby pravidelných obrazců. Jako na obraze, které místo zručného pozorovatele přírody kreslí školní dítě.
---
Alice zírala na výsledky posledních měření QRandů. Ovlivnění z vnějšího prostředí bylo vyloučené. Odchylky od nahodilosti byly na všech přístrojích, ale mezi nimi nebyla žádná souvislost. Jakoby je něco ovlivňovalo nikoliv z venku, ale zevnitř. Je to vůbec možné? Jakoby jí někdo kradl tu fyzikálními zákony zaručenou nahodilost chaotického chování elementárních částic. Tohle nikomu ze svých kolegů nevysvětlí, jak to pak má vysvětlit u soudu?
Šla se raději na chvíli projít ven do města. Přecházela tu rušnou dlouhou ulici často na místech, kde se to nemá, protože k nejbližším semaforům to bylo několik set metrů. Naštěstí ze statistiky věděla, že vždy dříve či později se mezi souvislou kolonou aut vytvoří dostatečná časová mezera, aby silnici přeběhla. Teď už ale stála dobré dvě minuty a proud aut byl nepřerušený. Až pak za chvíli najednou za posledním autem žádné, přešla v pohodě a mohla by se vrátit ještě dvakrát. To se jí tu tedy opravdu ještě nikdy nestalo. A pak zase souvislá kolona. Zvláštní. Byl podzim, listí padalo ze stromů, ale jakoby to padání někdo řídil, navíc se na zemi listy řadily jakoby do podobných obrazců. Někde byly listy naskládané na sebe, jinde byla zem holá. Nebylo to úplně ošklivé, ale bylo to moc jednoduché, předvídatelné, nějak prázdné.
V noci se Alici zdál divný sen, jako by ji někdo o něco obíral, okrádal, ale přitom se nějak jinak, někde jinde cítila šťastná a naplněná. Došlo jí to nad ránem, v tom prapodivném stavu mezi sněním a bděním. Znala ten stav a věděla, jak si jej uchovat, rychle se posadila a nuceně si v probuzeném vědomí párkrát zopakovala, co ji právě napadlo.
Bez snídaně běžela do laboratoře. Věděla, že je mnoho způsobů, jak narušit kvantové stavy ve svých QRandech. Chtěla tomu narušování dát nějaký řád, pustila si k tomu hudbu. Pokud mi někdo krade čistou náhodu v chování mých QRandů, nemůžu zase já řízenu změnou jejich stavů zničit pro zloděje hodnotu jeho úlovku? Jako když se bankovky po násilném otevření sejfu pokryjí nesmazatelnou barvou?
---
Alice si pamatovala to, co jí kdysi napsal Velký jazykový model, se kterým probírala své myšlenky, když zase měla pocit, že jí kolegové a kamarádi nerozumějí: Kvantové počítače jsou choreografy jemného tance mezi řádem a chaosem. Využívají symfonii pravděpodobností a interferencí, aby z nekonečné krajiny možností vytěžily ostrůvek jistoty – správnou odpověď. Tento proces je stejně krásný jako samotná příroda, která v sobě nese dokonalý mix zákonitosti a nahodilosti.
Teď měla pocit, že má v ruce důkaz, že to tak není. Alice chtěla svůj objev představit odborné veřejnosti, nechtěla si to nechat pro sebe a nechtěla ani na prolomení asymterického kryptování vydělat peníze. Chápala jakou nedozírnou revoluci to přinese a byla v takovém opojení, že si ani neuvědomovala jaké běsi tím může celosvětově rozpoutat. Přitom tak jednoduchá úvaha, v podstatě založená na řízeném vysávání výpočetního výkonu ze všech dodnes jen hypotetických paralelních vesmírů. Na počátu každý z nekonečného počtu kvantových stavů představuje nějakou cestu k prozkoumání, většina cest jsou slepé uličky. V každém vesmíru se prozkoumá jedna cesta. Některé cesty mohou vést ke správnému výsledku. Tyto cesty pak spolu interferují, zvýrazňují se, jako když se potkají dvě vlny na vodě a složí se v jednu ještě větší, a ostatní cesty se eliminují. Průběhem výpočtu se ale v některých vesmírech něco naruší: jak přispívají ke společnému výpočtu, některé jevy ztrácejí ten nejvzácnější zdroj, zdela chaotickou, ale také naprostou svobodnou nahodilost, která je zdrojem krásy tvoření.
Přes počáteční obrovské nadšení to s Aliciným objevem nakonec všechno dopadlo jinak. Alici se už nikdy nepodařilo dokázat stejný výsledek a znovu prolomit asymetrické kryptování. Nikdy nepochopila proč to najednou přestalo fungovat. Strávila pak spoustu měsíců v laboratoři, analyzovala výsledky a mezivýpočty. Jediné na co přišla, že některé qbity se prostě musely začít spontánně chovat proti fyzikálním zákonům. Jakoby se rozhodly vzdorovat čisté nahodilosti, která měla být jejich podstatou. Bylo to zvláštní zdání, jako by některé z chybných výpočtů měly něco společného, jakoby byly organizované něčím, co připomíná hudbu. Byla z toho nešťastná, ale zase se jí vrátilo klidné spaní. Párkrát se jí zdál sen o sobě samé v jiném světě, který byl krásný, plný bohatých nahodilých obrazců, nechápala jejich smysl, ale cítila s nimi zvláštní harmonii.
---
Společníci firmy QRand se proti soudním rozhodnutím neodvolali. Nebyl jim sice prokázán žádný úmysl, nikdo se na „kolapsu“ náhody v jejich generátorech neobohatil, takže z pohledu trestního práva byli osvobozeni. V obchodních sporech to ale byla katastrofa. Požadavky na náhrady škod dosahovaly astronomických částek. Alice netušila, jak by za celý život mohla vydělat tolik peněz, aby dluhy uhradila. S ironickým úsměvem často říkala, že by musela udělat nějaký zásadní objev ve svém oboru – třeba prolomit asymetrické šifrování. Na to by ale potřebovala výpočetní výkon alespoň několika okolních vesmírů. Chvíli o tom uvažovala: Měla by na to právo? Okrádala bych tím někoho jiného nebo snad třeba jinou instanci sebe sama? Má mezi vesmíry platit rovnostářství nebo podléhají stejnému evolučnímu zákonu džungle jako živé organizmy? Poznali by v tom cizím vesmíru, že jim někdo po malých kvantech něco odčerpává? Bránili by se? Dali by mi to zpětně vědět? Jak?
