Článek
Slovenské kořeny v malém městečku
V malém slovenském městečku Malacky, kde se 25. ledna 1979 narodila Michaela Badinková, se její příběh s uměním začal psát už v dětství. Malacky, klidné místo nedaleko Bratislavě, poskytly mladé Míše ideální prostředí pro rozvoj jejího talentu. Od útlého věku ji lákalo divadlo – tanec, zpěv i hraní rolí v školních představeních byly jejími prvními kroky. Rodiče, kteří nebyli přímo spojení s uměním, ji podporovali v jejích zájmech, což bylo klíčové pro její budoucí kariéru.
Po absolvování střední školy se Badinková rozhodla pro konzervatoř v Bratislavě. Zde se věnovala dramatickému umění, kde se rychle ukázal její přirozený talent. Konzervatoř jí poskytla pevné základy – naučila se nejen technickým aspektům herectví, ale i tomu, jak se propojit s publikem. „Herectví pro mě není jen profese, je to způsob, jak vyjádřit emoce, které slova nestačí,“ řekla jednou v rozhovoru pro slovenské médium. Během studií se objevila v několika studentských produkcích, které jí otevřely dveře do profesionálního světa.
Po skončení konzervatoře se Badinková rozhodla pokračovat ve vzdělávání. Vstoupila na Vysokou školu múzických umění v Bratislavě, kde se specializovala na herectví. Tato etapa byla pro ni náročná – kombinace teorie a praxe ji formovala do všestranné umělkyně. Zde se poprvé setkala s výzvami, jako je konkurence mezi mladými talenty, ale její odhodlání ji posunulo vpřed. První profesionální role přišly brzy po absolvování – malé epizody v slovenských televizních seriálech, které jí umožnily získat zkušenosti.
Přechod do českého prostředí a divadelní začátky
Po dokončení studií se Badinková rozhodla pro krok, který změnil její kariéru: přesun do Česka. Slovensko a Česko sdílejí nejen jazykovou blízkost, ale i kulturní vazby, což usnadnilo její adaptaci. V Praze našla nové příležitosti v divadle, kde se rychle etablovala. Jedním z prvních významných angažmá byl angažmá v pražském divadle, kde se objevila v adaptacích klasických děl.
Její divadelní kariéra nabrala na obrátkách v 90. letech. Hrála v produkcích, které spojovaly slovenskou a českou dramaturgii – od Shakespeara po moderní autory. Jedna z jejích oblíbených rolí byla v hře „Scény z manželského života“ Ingmara Bergmana, kde se ukázala jako herečka schopná zpracovat složité emocionální nuance. Diváci oceňovali její přirozenost a schopnost vtělit postavy, které jsou blízké běžnému člověku. „Divadlo je místo, kde se cítím doma,“ komentovala svou lásku k jevišti.
Během této doby se Badinková začala objevovat i v českých filmech. Její první významná filmová role přišla v roce 2000 ve filmu „The Immortal“, kde si zahrála vedlejší postavu. Tento film, natočený v mezinárodní koprodukci, jí otevřel dveře do širšího filmového světa. Kritici si všimli jejího charisma a schopnosti pracovat s kamerou, což bylo klíčové pro přechod z divadla do kinematografie.
Průlom v televizním světě: Ulice a Lenka Hejlová
Největší popularitu si Badinková získala v českém seriálu „Ulice“, kde od roku 2005 hraje roli Lenky Hejlové. Tato postava – silná, ale citlivá žena z prostředí obyčejných lidí – se stala jejím podpisem. Seriál, který sleduje životy obyvatel pražské ulice, oslovil miliony diváků díky své realismu. Badinková vstoupila do děje v prvním díle, kde její postava přinesla do rodiny Jordánových nové konflikty a emoce.
Její role v „Ulice“ není jen hereckým výkonem, ale i osobním zapojením. Lenka Hejlová prochází různými životními etapami – od rodinných problémů po kariérní výzvy – což rezonuje s diváky. V posledních letech se Badinková do seriálu vracela po pauzách, což ukazuje na její flexibilitu. „Hraní Lenky je jako zrcadlo mého vlastního života, plného zvratů,“ přiznala v interview.
Seriál „Ulice“ jí přinesl nejen slávu, ale i přátelství s kolegy. Spolupráce s herci jako Jan Teplý, který je jejím partnerem, dodává jejich rolím autentický nádech. V roce 2025 se Badinková vrátila do seriálu v plné síle, což vyvolalo vlnu nadšení mezi fanoušky. Její scény plné emocí a humoru udržují diváky u obrazovek.
Filmové role, které zanechaly stopu
Kromě televize se Badinková prosadila i ve filmu. V roce 2004 si zahrála v české komedii „Jak básníci neztrácejí naději“ režiséra Dušana Kleina. Tato role mladé ženy v 50. letech, plné idealismu, jí vynesla uznání. Film, který satiricky zobrazuje českou společnost, se stal klasikou a Badinková v něm zářila svou lehkostí.
Dalším milníkem byl film „Karamazovi“ z roku 2008, adaptace slavného románu F. M. Dostojevského. Zde si zahrála jednu z klíčových ženských postav, což vyžadovalo hluboké emocionální zpracování. Režisér Petr Zelenka ji vybral právě pro její schopnost vtělit složité charaktery. „Dostojevskij je výzva, která mě posunula dál,“ řekla po premiéře.
Badinková se objevila i v menších rolích v mezinárodních produkcích, jako „The Immortal“, kde spolupracovala s herci z různých zemí. Tyto zkušenosti obohatily její herecký repertoár a ukázaly, že není omezena na lokální trh.
Reklamy a veřejný image: Od matky k ikoně
Badinková není jen herečkou – její tvář je známá z reklam. V jedné z kampaní pro čisticí prostředky Sanytol se představila jako „herečka a matka“, což se stalo virálním. Tento spot, kde vysvětluje rozdíl mezi utíráním a dezinfekcí, ukázal její přirozenost a humor. „Chtěla jsem ukázat, že i celebrity mají běžné starosti,“ komentovala spolupráci.
Její image matky a profesionálky rezonuje s publikem. S partnerem Janem Teplým, taktéž hercem, mají dvě dcery: Evelínu a Emílii. Žijí společně v Praze, ale nejsou manželé – upřednostňují volný svazek. „Rodina je pro mě priorita, herectví ji doplňuje,“ říká Badinková. Její sociální sítě, jako Instagram s přes 46 tisíci sledujícími, jsou plné rodinných momentů a hereckých zářezů.
V posledních letech se Badinková věnuje i podcastům a konzultacím, kde sdílí zkušenosti z herectví. Její přítomnost v médiích je uvolněná a autentická, což ji činí oblíbenou mezi mladší generací.
Soukromý život: Harmonie mimo reflektory
Mimo práci vede Badinková klidný život. S Janem Teplým se setkali na natáčení „Ulice“, kde jejich chemie přeskočila z obrazovky do reality. Společně vychovávají dcery, které se postupně objevují v jejich příbězích. Evelína a Emílie jsou jejich hrdostí – dcery se zajímají o umění, což naznačuje rodinnou tradici.
Badinková oceňuje rovnováhu mezi prací a rodinou. Během pauz v seriálu se věnuje sportu, čtení a cestování. „Slovensko a Česko jsou můj domov, oba světy mě obohacují,“ říká. Její neprovdaný stav nevyvolává spekulace – naopak, ukazuje na moderní přístup k vztahům.
Výzvy a budoucnost: Co přijde dál?
Herecká kariéra není bez výzev. Badinková se potýkala s obdobími, kdy role chyběly, ale vždy se vrátila silnější. Pandemie COVID-19 ovlivnila divadla i natáčení, ale ona to přežila díky rodině a online projektům. V roce 2025 plánuje nové divadelní projekty a možná i filmovou roli.
Její budoucnost vypadá světle – fanoušci očekávají další sezóny „Ulice“ a nové výzvy. Badinková zůstává inspirací pro mladé herečky: „Buďte autentické, a úspěch přijde.“
