Článek
Zrození talentu v Třebíči
Představte si malé město Třebíč na Moravě, kde se 21. října 1952 narodil chlapec, který měl změnit českou hereckou scénu. Oldřich Navrátil vyrůstal v prostředí, kde se umění ještě nezdálo být na dosah ruky, ale jeho vášeň pro herectví ho hnala vpřed. Už jako teenager se zajímal o divadlo, což ho přivedlo k rozhodnutí studovat na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. JAMU, prestižní škola, která vychovala mnoho velkých jmen, se stala jeho vstupní branou do světa profesionálního herectví. Absolvoval ji s úspěchem a brzy se pustil do prvních rolí, které formovaly jeho styl – experimentální, odvážný a plný energie.
Jeho raná léta byla poznamenána touhou po novém. Nechtěl se omezovat na klasické repertoáry; místo toho hledal výzvy v avantgardních divadlech. Tento přístup ho dovedl k angažmá v Divadle Husa na provázku v Brně, kde strávil několik let a naučil se, jak spojit humor s hlubšími tématy. Tamní experimentální přístup ho naučil improvizovat a reagovat na publikum, což se později projevilo v jeho filmových rolích. Navrátil sám přiznává, že divadlo je pro něj základ, místo, kde se herec skutečně rodí a roste.
Experimenty na jevišti, které změnily divadlo
Když mluvíme o Navrátilově divadelní kariéře, nelze přehlédnout jeho lásku k nekonvenčnímu. Po JAMU se zapojil do několika experimentálních souborů, kde hrál role, které testovaly hranice tradičního divadla. Jeho přístup byl vždy otevřený – od absurdních komedií po dramatické studie lidské psychiky. V Divadle Husa na provázku ztvárnil postavy, které rezonovaly s dobou normalizace, kdy umění často skrývalo kritiku systému pod vrstvou humoru.
Jednou z jeho významných zastávek bylo i Divadlo na provázku, kde se setkal s režiséry, kteří ho inspirovali k hlubšímu prozkoumávání rolí. Navrátilova schopnost přejít od komického k tragickému ho učinila oblíbeným mezi režiséry. V rozhovorech často vzpomíná na tyto časy jako na období svobody, kdy mohl experimentovat bez strachu z selhání. Jeho divadelní práce nebyla jen o hraní, ale o vytváření dialogu s divákem, což se projevuje i v jeho pozdější filmové tvorbě. Dnes hostuje v různých divadlech, jako je Studio DVA, kde přináší svůj jedinečný šarm do současných inscenací.
Filmové role, které zůstaly v paměti milionů
Přechod z divadla do filmu byl pro Navrátila přirozený, ale explozivní. Jeho první velká role přišla v roce 1982 ve filmu „Jak svět přichází o básníky“, kde ztvárnil postavu, která se stala ikonou české kinematografie. Tento snímek, plný satirického humoru o mladé generaci v socialistickém Československu, ukázal jeho talent pro komický timing a hlubokou empatii k postavám. Navrátilova přirozenost před kamerou ho rychle katapultovala mezi hvězdy.
Následovaly filmy jako „Konec básníku v Čechách“ (1993), kde pokračoval v sérii básníků, nebo „Nemozná“ (1988), které ukázaly jeho všestrannost. V „Pelíškách“ (1999) ztvárnil roli, která rezonovala s diváky pro svou autentickou zobrazení rodinných vztahů v době normalizace. Jeho filmografie zahrnuje přes 75 titulů, od komedií jako „Dobří holubi se vracejí“ (1987) po dramatické snímky jako „Lotrando a Zubejda“ (1997). Každá role byla pro něj příležitostí prozkoumat nové aspekty lidské povahy, ať už to byl zmatený otec nebo cynický intelektuál.
V posledních letech se objevil v seriálech a filmech jako „The City of the Sun“ nebo „Rafters“, kde přináší svůj zkušený pohled na současná témata. Jeho výkony jsou vždy plné nuance – smích se mísí s melancholií, což dělá jeho postavy nezapomenutelnými. Navrátil sám říká, že film je pro něj způsob, jak zachytit okamžik, který zůstane navěky.
Osobní život plný stability a lásky
Za kamerami je Oldřich Navrátil mužem rodiny. Ženatý s Monikou Navrátilovou, se kterou sdílí životní cestu plnou podpory. Jejich vztah je příkladem stability v nepředvídatelném světě showbusinessu. Navrátil často mluví o tom, jak rodina ho drží při zemi a dává mu sílu pro další projekty.
Jeho osobní příběh není jen o úspěších, ale i o výzvách. V době normalizace musel navigovat mezi uměním a režimem, což ho naučilo opatrnosti a odhodlání. Dnes se věnuje nejen herectví, ale i mentoringu mladších kolegů, sdíleje své zkušenosti z JAMU a divadel. Jeho láska k umění je nakažlivá – v rozhovorech zdůrazňuje, jak důležité je zůstat autentický.
Zajímavosti, které vás překvapí
Věděli jste, že Navrátilova podoba s některými postavami z reálného života inspirovala fanoušky k vtipům? Například na sociálních sítích se objevují humorné příspěvky o jeho „příbuzenství“ s tenistkou Martinou Navrátilovou, ačkoli jde o pouhou shodu jmen. Nebo že se objevil v sci-fi „Dune“ jako Naib #1? Tyto drobnosti ukazují jeho všestrannost.
Další perličkou je jeho role v „Tankovém praporu“, kde ztvárnil postavu, která satiricky komentovala armádní život. Navrátilova schopnost přinést hloubku i do vedlejších rolí ho činí jedinečným. A v nedávných podcastech mluví o tom, jak umí odmítat role, které mu nesedí, což je v hereckém světě vzácné.
Dědictví, které žije dál
Oldřich Navrátil není jen herec – je symbolem českého umění, které překonalo éry a režimy. Jeho příběh inspiruje mladé talenty, aby se nebáli experimentů a zůstali věrní sobě. V době, kdy se kultura mění, zůstává jeho práce svěží a relevantní, připomínající nám, jak důležité je umění v našich životech.
zdroje:
