Oldřich Nový: Gentleman českého plátna

V rušném Žižkově, kde se mísily vůně pekařských pecí s křikem dětí na ulici, se 7. srpna 1899 narodil Oldřich Albín Nový. Jeho otec byl pekařem a hasičem, což předurčovalo chlapce k praktickému životu plnému práce rukama. Na otcův popud se vyučil typografem, což byla řemeslná dovednost, která mu poskytla pevný základ v době, kdy se svět pomalu měnil pod vlivem prvních filmových pokusů a divadelních světel. Ale v Novém dřímal umělecký talent, který se nedal potlačit. Díky strýci, herci Národního divadla Miloši Novému, se dostal k divadlu už jako teenager. První kroky na jevišti udělal v ochotnických souborech, kde se učil řemeslu, které ho později proslavilo.

Žižkovské dětství nebylo lehké. Rodina žila skromně, a mladý Oldřich musel brzy přispívat do rodinného rozpočtu. Přesto ho lákaly světla ramp a melodie operet. V roce 1916 debutoval v divadle v Karlíně, kde si zahrál malou roli v operetě. To byl začátek cesty, která ho vedla přes různá divadla až k vrcholům české scény. Jeho hlas, charismatický úsměv a přirozená elegance ho rychle posunuly vpřed. Vzpomínky na tyto rané dny často prozrazují, jak Nový bojoval s nejistotou, ale jeho odhodlání ho nenechalo selhat.

Divadlo se stalo pro Nového domovem. V 20. letech 20. století se objevil v Národním divadle, kde hrál v klasických rolích, ale brzy se zaměřil na lehčí žánry – operety a komedie. Jeho spolupráce s legendárním režisérem Jindřichem Honzlem v Divadle na Vinohradech přinesla první úspěchy. Nový nebyl jen hercem; stal se režisérem a dramaturgem, což mu umožnilo tvarovat představení podle své vize. V roce 1929 založil vlastní divadlo – Nové divadlo – kde uváděl moderní kusy s prvky jazzu a tanečními čísly, což bylo v tehdejší Praze revoluční.

Jeho přístup k divadlu byl inovativní. Místo tradičních dramatických rolí preferoval humor, který odrážel dobovou společnost – buržoazii, milostné intriky a každodenní absurdity. Kritici oceňovali jeho timing a schopnost improvizovat, což dělalo každé představení jedinečným. Během protektorátu se Nový musel vyrovnat s cenzurou, ale jeho divadlo zůstalo oázou zábavy pro Pražany, kteří hledali únik od válečných hrůz. Po válce pokračoval v režii, ale film ho už pevně držel ve svém objetí.

V divadelním světě se setkal s mnoha talenty. Spolupracoval s herci jako František Smolík nebo Adina Mandlová, kteří se stali jeho přáteli i partnery na scéně. Tyto vztahy obohatily jeho tvorbu a přinesly mu inspiraci pro filmové role. Nový často říkal, že divadlo je živé, protože se mění s každým večerem, a to ho naučilo adaptabilitě, kterou pak využil ve filmech.

Filmová kariéra Oldřicha Nového odstartovala v roce 1936, kdy si zahrál ve filmech Na tý louce zelený a Uličnice. Tyto role ho okamžitě katapultovaly mezi elitu české kinematografie. Jeho typ „lupiče gentlemana“ – elegantní, vtipný a neodolatelný – se stal ikonickým. V Rozkošném příběhu zahrál postavu, která kombinovala šarm s komickými prvky, což diváky okouzlilo.

Nejslavnější rolí se stal Alois Novák v Kristianovi z roku 1939, režírovaném Martinem Fričem. Tento film, plný omylů a milostných zápletek, ukázal Nového v plné kráse. Jeho replika „Já jsem Kristian, ale ne ten z toho filmu“ se stala legendární. Film odrážel prvorepublikovou společnost s jejími večírky, hotely a tajnými románky. Nový zde tančil, zpíval a flirtoval s takovou přirozeností, že se stal idolem žen po celé republice.

Další hity následovaly rychle. V Eva tropí hlouposti (1939) si zahrál s Adinou Mandlovou, kde jeho role bohatého průmyslníka plná humoru a ironie podtrhla jeho všestrannost. Film byl plný tanečních čísel a písní, které Nový sám nazpíval. Jeho hlas, měkký a melodický, přidal rolím hloubku. V Dívce v modrém (1940) režíroval sám a zahrál si hlavní roli, což ukázalo jeho režisérský talent.

Během války pokračoval v natáčení, i když pod německou okupací. Filmy jako Ctrnáctý u stolu (1943) mu umožnily udržet si popularitu, přestože musel navigovat cenzurou. Po válce se vrátil k komediím, jako Světáci (1969), kde parodoval svůj vlastní typ. Jeho filmografie čítá desítky titulů, od komedií po dramata, ale vždy s nádechem elegance.

Oldřich Nový byl známý svým šarmem, který okouzloval nejen na plátně, ale i v soukromí. Jeho první manželství s herečkou Alicí Gabrišovou skončilo rozvodem, ale přineslo mu dceru. Později se oženil s herečkou Janou Postlerovou, s níž prožil klidnější období. Nicméně, jeho filmové partnerky často vyvolávaly spekulace.

Adina Mandlová, Natasa Gollová nebo Lída Baarová – tyto krásky sdílely s ním scény plné chemie. V článcích z doby se psalo o jeho galantnosti, která přitahovala ženy. Nový sám říkal, že láska je jako divadlo – plná překvapení. Jeho vztahy byly diskrétní, ale ovlivnily jeho tvorbu. V pozdějších letech se věnoval rodině a divadlu, ale zůstal věrný svému image gentlemana.

Příběhy o jeho románcích dodnes kolují. Jedna anekdota vypráví, jak během natáčení Kristian chodili po cihlách, aby vypadal vyšší vedle hereček. Tyto detaily dělají z Nového nejen hvězdu, ale i člověka s humorem.

Nový nebyl jen hercem; jeho hlas ozdobil mnoho filmů. Písně jako „Já jsem Kristian“ nebo „Eva tropí hlouposti“ se staly hity. Spolupracoval s skladateli jako Jaroslav Ježek, což přineslo jazzové prvky do české hudby. Jeho operetní zkušenosti mu umožnily kombinovat zpěv s herectvím.

V 30. letech nazpíval desítky písní pro gramofonové desky. Jeho styl – lehký, ironický – odrážel dobu. Po válce pokračoval v koncertování, i když film ho zaměstnával. Jeho hudba přetrvává v remakách a muzikálech, inspirovaných jeho životem.

Během protektorátu Nový čelil dilematu: hrát nebo emigrovat? Zůstal a natáčel, což mu později přineslo kritiku, ale jeho filmy poskytly lidem útěchu. Po válce se zapojil do obnovy divadel, ale komunistický režim omezil jeho svobodu. Přesto natočil filmy jako Taková normální rodinka (1967), kde parodoval socialistickou realitu.

V 60. a 70. letech hrál menší role, ale jeho charisma zůstalo. V roce 1980 vyšel film V hlavní roli Oldřich Nový, který oslavil jeho kariéru. Zemřel v roce 1983, ale jeho dědictví žije.

Oldřich Nový ovlivnil generace herců. Jeho styl – elegance s humorem – inspiroval filmy a divadla. Dnes se jeho filmy promítají na festivalech, a jeho písně hrají v rádiu. Byl to muž, který ztělesňoval český vtip a šarm.

Jeho životní příběh ukazuje, jak talent překoná překážky. Od žižkovského chlapce k hvězdě – to je příběh, který fascinuje.