Článek
Šumperk jako startovní čára
V malebném Šumperku, kde se hory stýkají s každodenním životem, se 16. října 1971 narodil Ondřej Sokol, chlapec, který snil o tom, že bude pilotem nebo tenistou. Dětství prožil v prostředí, kde se sport a příroda prolínaly s prvními záblesky kreativity. Jako malý hoch si představoval, jak řídí letadlo nad oblaky, nebo jak triumfuje na kurtu jako jeho idoly. Ale osud měl jiné plány. Po maturitě na gymnáziu se rozhodl pro Prahu, kde ho čekala Divadelní fakulta Akademie múzických umění. Studium činoherního herectví a režie od roku 1991 do 1996 mu otevřelo dveře do světa, který ho formoval na celý život. Tady se naučil nejen hrát, ale i režírovat, což se stalo základem jeho mnohostranné kariéry.
Šumperk pro něj zůstal symbolem kořenů. Často se vrací k vzpomínkám na dětské hry a první pokusy o improvizační vystoupení před rodinou. „Byl jsem introvert, který se skrýval v rolích,“ přiznal v jednom z rozhovorů. Tento kontrast mezi tichým dítětem a budoucí hvězdou televize je fascinující. Sokolův raný život nebyl poznamenán dramatickými zvraty, ale spíš klidným hledáním sebe sama. Tenis ho naučil disciplíně, sny o létání volnosti myšlenek. Když přišel do Prahy, byl připravený na výzvy, které ho čekaly v divadelním světě.
První role: Od Mladé Boleslavi k Činohernímu klubu
Po absolvování DAMU se Sokol v roce 1996 připojil k souboru Městského divadla v Mladé Boleslavi. Tady začal sbírat zkušenosti, které ho formovaly jako herce. Jeho první role byly malé, ale plné energie. Brzy si získal reputaci díky svému přirozenému talentu pro komedii i drama. V roce 1999 přešel do Činoherního klubu, kde se stal nejen hercem, ale i režisérem. Zde režíroval svou první velkou inscenaci – „Osiřelý západ“ od Martina McDonagha v roce 2002. Tato brutální hra otřásla českým divadlem svou syrovostí a humorem. Sokol za ni získal Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku a Cenu Thálie pro mladého umělce do 33 let.
Činoherní klub se stal jeho domovem. Režíroval zde hry jako „Hrdina západu“ v roce 2007, která mu vynesla další Cenu Alfréda Radoka za Inscenaci roku. Jeho styl režie je charakteristický směsí irského humoru, amerického realismu a české introspekce. Sokol překládal hry z angličtiny, což mu umožnilo přinášet na české scény svěží texty. „Překládání je jako hraní – musíte cítit slova,“ řekl. V této fázi kariéry se projevila jeho všestrannost: hrál, režíroval, překládal. Fanoušci ho milovali za autentickost, kritici za odvahu experimentovat.
Ale divadlo nebylo jen o úspěších. Sokol čelil i kritikám, když se rozhodl pro televizní role. Někteří ho obviňovali z „prodeje duše“ komerci. On sám to viděl jinak: „Divadlo je moje láska, ale televize mi dává šanci oslovit miliony.“ Tento přechod byl klíčový – ukázal, že Sokol není jen divadelní purista, ale umělec, který se nebojí nových výzev.
Televizní revoluce: Partička a improvizační magie
Rok 2011 přinesl zlom. Sokol se objevil v improvizačním pořadu „Partička“ na TV Prima. Spolu s kolegy jako Michal Suchánek nebo Richard Genzer vytvářeli scénky na místě, bez scénáře. Pořad se stal hitem, Sokol získal cenu TýTý za Osobnost televizní zábavy v roce 2011. „Partička“ byla pro něj jako návrat k dětským hrám – spontánní, vtipná, plná energie. Pořad vyhrál TýTý za Pořad roku v letech 2011 a 2012.
Improvizace se stala jeho trademarkem. Fanoušci si pamatují legendární scénky, kde Sokol parodoval celebrity nebo řešil absurdní situace. „Je to jako tenis – musíš rychle reagovat,“ přirovnal. Pořad trval do roku 2016, kdy se Sokol rozhodl pro nové projekty. Rozpad „Partičky“ byl pro mnohé smutný, ale Sokol to viděl jako přirozený vývoj. „Nic netrvá věčně, ale vzpomínky ano.“
Televize ho posunula do centra pozornosti. Objevil se v seriálech jako „Ordinace v růžové zahradě“, kde hrál MUDr. Prokopa Hrubého od 2006 do 2011. Tato role ho učinila domácím jménem. „Byl jsem doktor, který řešil nejen pacienty, ale i srdce,“ smál se. Televize mu umožnila experimentovat s různými žánry – od komedie po drama.
Moderátorské kouzlo: Od Tvoje tvář k Na lovu
V roce 2016 převzal moderování show „Tvoje tvář má známý hlas“ na TV Nova. Sedm řad, do roku 2021, kde celebrity napodobovaly zpěváky. Sokolův šarm a vtip udržely pořad na vrcholu sledovanosti. „Je to jako divadlo naživo – plné překvapení,“ řekl. Moderoval i Českého slavíka, festival Life! nebo koncerty na Karlovarským filmovém festivalu.
Od srpna 2021 moderuje „Na lovu“, vědomostní kvíz, kde soutěžící bojují proti „lovcům“. V roce 2023 přišel „Superlov“. Sokol zde ukazuje svou erudici a humor. „Miluji, když lidé vyhrávají díky znalostem,“ prozradil. Jeho moderování je přirozené, bez přehánění – jako by mluvil s přáteli.
Televizní kariéra ho učinila ikonou. Ale Sokol zůstává skromný: „Jsem jen kluk ze Šumperka, který miluje svou práci.“ Jeho pořady oslovují generace, od dětí po seniory.
Filmové dobrodružství: Od Krásna po Devadesátky
Sokolův filmový debut jako režiséra přišel v roce 2014 s dramatem „Krásno“. Film o vraždě a tajemstvích v malém městě byl kriticky oceněn. „Chtěl jsem ukázat temnou stranu venkova,“ vysvětlil. V roce 2022 následovaly „Devadesátky“, kde hrál Františka Tůmu a zároveň režíroval. Seriál o devadesátých letech se stal hitem.
Jako herec zářil v rolích jako Roman Rédl v „Rédl“ (2018), Jiří v trilogii „Zahradnictví“ (2017) nebo Richard Hron v „Perfect Days – I ženy mají své dny“ (2011), za kterou byl nominován na Českého lva. V „Occamova břitva“ (2012) získal nominaci na festivalu v Monte Carlu.
Film pro něj znamená svobodu. Plánuje „Krásno 2“, ale datum není známé. „Film je jako život – plný nečekaných zvratů,“ říká.
Soukromé bitvy: Láska, rodina a Asperger
Osobní život Sokola je stejně bohatý jako kariéra. V roce 1998 se oženil s herečkou Kateřinou Lojdovou, s níž má děti Ester a Adama. Rozvod v roce 2010 byl klidný, zůstali přáteli. V roce 2019 se zasnoubil s Nikol Šantavou v Londýně.
Otevřeně mluví o Aspergerovém syndromu, který ovlivňuje jeho sociální interakce. „Trpím fóbií z lidí, ale na scéně jsem svobodný,“ přiznal. Tato porucha ho činí unikátním – pomáhá mu soustředit se na detaily v režii i herectví. „Díky ní vidím svět jinak,“ řekl v rozhovoru.
Rodina je pro něj svatá. Děti ho inspirují, partnerka podporuje. Navzdory výzvám zůstává optimistou.
Budoucnost plná překvapení: Nové projekty a reflexe
Dnes, v roce 2025, Sokol pokračuje v moderování „Na lovu“ a plánuje nové divadelní inscenace. Jeho role v „Vraždy v kraji“ jako plukovník Kučera ukazuje, že stále hledá nové výzvy. „Chci, aby lidé naslouchali jiným názorům,“ říká o společnosti.
Sokolův příběh je o odvaze měnit se. Od divadla k televizi, od režie k moderování – vždy s humorem a autentičností. Jeho kariéra inspiruje, ukazuje, že talent nemá hranice.
Od temných komedií k světlým obrazovkám
Sokolova režijní práce v divadle pokračuje. Inscenace jako „Ujetá ruka“ (2011) nebo „Komuna“ (2025) ukazují jeho lásku k složitým tématům. „Komuna mi nahání hrůzu, ale doma chci klid,“ přiznal. Tyto hry mísí humor s kritikou společnosti.
V televizi experimentuje s formáty. „Na lovu“ je pro něj jako hra – plná napětí a vědomostí. Fanoušci oceňují jeho přirozenost.
Asperger jako super síla
S Aspergerem bojuje otevřeně. „Ovlivňuje práci i soukromí,“ řekl. Pomáhá mu v detailním myšlení, ale komplikován sociální akce. „Díky přítelkyni to zvládám,“ dodal o Nikol.
Tento aspekt ho činí lidským – ukazuje, že i hvězdy mají slabiny.
Dědictví pro budoucnost
Sokolův vliv na českou kulturu je nesmazatelný. Inspiroval generace herců a moderátorů. Jeho příběh je o vytrvalosti a lásce k umění.
Zdroje:
