Článek
Když se v roce 2025 objevil Petr Stach v Ulici jako Pavel, bratr jedné z hlavních postav, mnozí diváci si protírali oči. Kdo je ten charismatický chlap s klidným pohledem a hlasem, který jako by patřil do seriálu odjakživa? Vždyť ještě před deseti lety ho znali hlavně rodiče, kteří vodili děti na představení v Divadle Minor. A teď najednou flirtuje s Bárou v Království hraček a diváci spekulují, jestli by mohl vytvořit pár s Terezou Brodskou.
Petr Stach se narodil 29. června 1974 v Jablonci nad Nisou. Město skla a bižuterie, kde se život odvíjí pomaleji než v Praze. Už jako kluk cítil, že ho něco táhne k umění – možná vliv dědečka, který miloval hudbu. Než se však dostal na jeviště, vystudoval učební obor číšník. Dva roky servíroval hostům, nosil tácy a učil se naslouchat lidem. Ta zkušenost ho později v herectví nesmírně obohatila. Číšnická škola života mu dala pokoru a schopnost vnímat druhé, aniž by musel mluvit.
Po maturitě se přihlásil na DAMU. Na činoherní katedru neuspěl, a tak zamířil na katedru alternativního a loutkového divadla. Bylo to štěstí v převleku. Učitelé Ondřej Pavelka a Marie Spurná ho formovali v herce, který dokáže pracovat s tělem, hlasem i imaginací. Loutky učí přesně to, co moderní herec potřebuje – ovládat prostor, dávat význam i drobným gestům a věřit, že příběh může vzniknout i z ticha. Stach sám později říkal, že do některých věcí se člověk musí pustit, i když si není jistý na sto procent.
V roce 1999 přišla nabídka do Divadla Minor. Začínalo to jako náhoda při změně vedení, ale stalo se to jeho domovem na dlouhá léta. Hrál Sama Hawkense ve Vinnetouovi, objevoval se v Tisíci a jedné noci, v Kocourkově. Dětské publikum je nekompromisní. Buď je chytíte, nebo ne. Stach se naučil být autentický, bez zbytečných efektů. Divadlo pro děti mu dalo základ, který později využil i v dospělých rolích – schopnost mluvit k srdci, nejen k rozumu.
Mezitím hostoval v Národním divadle. V jazzové opeře Dobře placená procházka Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra ztvárnil Uliho. Později se objevil v Čarokraji a v roce 2023 v Laterna magica jako Tchoř ve Valerie a týden divů. Divadlo ho nikdy neopustilo. Od roku 2016 působí také v Divadle Ungelt, kde si cení komorního prostoru. Tam může pracovat s detaily, s intonací, s tím, co divák vidí zblízka. Režisér Jiří Svoboda ho přivedl k rolím, kde balancuje drama a komedii – třeba v hrách Petera Quiltera jako 4000 dnů nebo Vejšlap.
Dlouho to vypadalo, že Petr Stach zůstane „jen“ divadelním hercem. Televize a film ho objevily až po čtyřicítce. První výraznější role přišla v seriálu Bazén v roce 2005. Pak následoval filmový debut – vojín Dubálek v Tobruku. Ale skutečný průlom přinesl až rok 2013. Režisér Agnieszka Holland ho obsadila do Hořícího keře jako Jiřího Palacha, bratra upáleného Jana. Role, která vyžadovala hlubokou vnitřní sílu a zároveň křehkost. Diváci najednou viděli herce, který dokáže zahrát tragédii bez patosu.
O rok později přišly Případy 1. oddělení. Kapitán Petr Anděl se stal jeho značkou. Scénáře Josefa Mareše a Honzy Malindy mu daly prostor pro plastickou postavu – chlapa, který řeší zločiny, ale zároveň bojuje s vlastními démony. Seriál byl úspěch, protože ukazoval policii jako lidi z masa a kostí. Stach v rozhovorech přiznal, že ho přitáhla kvalita scénáře a herecké obsazení. Najednou ho znal celý národ.
Další role přicházely rychleji. V Lidicích, v Okresním přeboru, v První republice, ve Zlaté labuti jako Rudolf Kučera. A pak dabing. Od roku 2021 převzal po Dalimilu Klapkovi Seymoura Skinnera v Simpsonových. Úkol, který vyžaduje přesnost, načasování a schopnost vtělit se do ikonické postavy. Stach to zvládl s lehkostí, která diváky překvapila. K tomu audioknihy, rozhlasové hry, melodramy s Věrou Šustíkovou.
V roce 2025 přišla Ulice. Role Pavla, nové postavy, která přináší do seriálu svěží energii. Diváci ho vidí flirtovat, řešit rodinné vztahy, být tím „normálním“ chlapem z ulice. Po letech v detektivkách a historických dramatech je to návrat k současnosti. A přesně to Stach potřeboval – novou výzvu, která ho baví.
Osobní život, který není na první pohled vidět
Petr Stach má syna Filípka. Chlapec je dnes sedmiletý a je jasné, že otec ho miluje. Přesto s maminkou syna nikdy nežili v klasické rodině. Filípek žije převážně s matkou, otec ho navštěvuje, tráví s ním čas, ale domov má sám. V rozhovorech to vysvětluje jednoduše: „Po určitých životních zkušenostech jsem usoudil, že je pro mě single život příhodnější. Mám svoji samotu rád.“
Není to únik. Je to volba. Stach sám sebe označuje za „starou duši“. Říká, že není jednoduchý člověk a ve vztazích nadělal chyby, které už nechce opakovat. Místo honby za dokonalým partnerstvím si vybral svobodu. A přitom zůstává přítomným otcem. Ta rovnováha je pozoruhodná v době, kdy všichni kolem nás tlačí na „rodinný model“. On ukazuje, že láska k dítěti nemusí být spojena s každodenním soužitím.
Jeho největší nepřítel je nuda a jednotvárnost. Proto se nebrání novým rolím, novým žánrům. V rozhovorech přiznává, že se snaží nepanikařit. Místo fitcenter chodí na fyzioterapii, dbá na tělo i duši. Filozofie, kterou vyznává, je jednoduchá: pokud něco moc chcete, často se to nesplní. Lepší je nechat věci přijít. A on to dokazuje celým životem.
Loutky, hlas a vnitřní krása
Co dělá Petra Stacha výjimečným? Je to jeho schopnost najít krásno uvnitř. Říká, že ho dokáže vycítit. V loutkovém divadle se naučil, že příběh není jen o slovech. Je o pohybu, o tichu, o tom, co divák cítí. Stejnou citlivost přenáší do filmových rolí. Ať už hraje bratra sebeupáleného studenta, policistu nebo obyčejného Pavla z Ulice, vždycky v tom je kus pravdy.
Spolupracuje také s hudební skupinou Noční optika. Hudba ho provází od dětství. A i když není hlavní hereckou disciplínou, dodává mu rytmus. V melodramech, kde pracuje s živou hudbou, se ukazuje v plné síle – hlasem i emocemi.
Dnes, v jedenapadesáti letech, má za sebou desítky rolí. Od dětských představení přes historická dramata až po nekonečný seriál. A přesto zůstává skromný. Netlačí na slávu, netouží po bulváru. Když ho lidé poznávají na ulici, usměje se a pokračuje dál. Protože ví, že opravdová hodnota je uvnitř.
Jeho cesta ukazuje něco důležitého o českém herectví. Že nemusíte být hvězdou od dvaceti. Že můžete začít jako číšník, projít loutkami, zůstat věrný divadlu a přesto zasáhnout miliony diváků. Že samota není osamělost, ale prostor pro sebe. A že život opravdu přichází, když ho příliš nehoníte.
Petr Stach není herec, který by chtěl měnit svět. On ho jen hraje tak, jak ho cítí. S pokorou, s humorem a s tou vnitřní krásou, kterou dokáže vycítit. A právě proto ho diváci milují – protože v něm vidí kus sebe. Muže, který si dovolil být sám sebou.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Stach_(herec)
https://www.csfd.cz/tvurce/33326-petr-stach/
https://program.rozhlas.cz/tesim-se-z-toho-co-prijde-rika-herec-petr-stach-8262948
https://www.vlasta.cz/celebrity/petr-stach-serial-ulice-syn-manzelka/
https://magazin.osobnosti.cz/petr-stach-vztah-laska-syn-samota-partnerka/
