Článek
Dětství v rytmu hudby a práva
V malém mosteckém domě, kde se mísila vůně uhlí z okolních dolů s tóny operních árií, se 24. března 1910 narodil chlapec, kterému osud připravil jméno po francouzském příteli jeho otce. Raoul Marian Kristian Schránil – to znělo exoticky v české kotlině, kde otec Rudolf pracoval jako právník na okresním hejtmanství a později jako ministerský rada na ministerstvu zemědělství ve Vídni. Matka Alexandra, dcera generálního inspektora na panství hraběte Šlika, byla talentovaná sopranistka, která se vzdala kariéry v Národním divadle kvůli manželství. Její hlas obdivovala dokonce Ema Destinnová, a Raoul vyrůstal v prostředí, kde se hudba prolínala s přísnými pravidly společenské etikety.
Rodina se brzy přestěhovala do Vídně, kde Raoul navštěvoval školy plné aristokratického lesku. Poté přišly roky v Praze a Slezsku, ale skutečný zvrat nastal, když jako teenager odjel na čtyři roky do francouzského lycea Carnot v Dijonu. Tam, mezi spolužáky jako Jiří Voskovec, objevil kouzlo divadla. Studenti pořádali vánoční kabarety místo cesty domů, a Raoul se poprvé ocitl na jevišti – v improvizovaných scénkách, kde se smích mísil s francouzským vínem. Maturitu složil s výborným prospěchem, ale místo diplomatické kariéry, kterou mu rodina předurčovala, ho lákalo něco jiného: svět reflektorů.
Po návratu do Prahy absolvoval jednoletý kurz účetnictví a obchodnictví na Maděrově obchodní škole na Vinohradech. První zaměstnání? Recepční v luxusních hotelech Wilson, Flora a Alcron. Tam se naučil perfektně ovládat jazyky – francouzštinu, němčinu, angličtinu – a pozoroval hosty z vysoké společnosti. Byl to ideální trénink pro budoucí role salonních lvů. Herecký talent v něm objevila členka Národního divadla Jarmila Kronbauerová, která bydlela nad Schránilovými v domě na Malé Straně. Na radu bratrance, režiséra Karla Antona, Raoul vkročil do světa divadla.
První kroky na prknech a stříbrném plátně
Začátky nebyly snadné. Raoul se přidal k malé kočovné divadelní společnosti, kde hrál v komediích jako Mařka, aneb deník služky. Byl to drsný svět venkovských štací, ale podle jeho slov nejlepší herecká škola. Úspěch přišel rychle – v roce 1935 nastoupil do Divadla Vlasty Buriana, kde nahradil odcházejícího milovníka. Hrát každý večer stejné role, v sobotu a neděli dvakrát, mu však nevyhovovalo. Po tři čtvrtě roku odešel, aby měl více času na film.
Filmový debut přišel v roce 1935 v Milan Rastislav Štefánik, kde hrál malou roli francouzského pobočníka díky své perfektní francouzštině. Natáčelo se v barrandovských ateliérech, a Raoul okamžitě okusil kouzlo kamer. Následovaly Vdavky Nanynky Kulichovy, kde jako úředník Švalbenšvanc sklidil první chválu kritiků. Jeho kariéra explodovala: v roce 1937 natočil deset filmů, včetně Bataliónu, kde ztvárnil nadporučíka Karla Hojera.
Schránil se stal symbolem elegance. V Eva tropí hlouposti (1939) Martina Friče byl tajemníkem Kučerou, který okouzlil Adinu Mandlovou. Natáčení bylo rychlé – scénáře se učili nazpaměť, záběry se opakovali maximálně dvakrát. Architekt Zázvorka dokonce postavil zahradu přímo v ateliéru, aby ušetřili na exteriérech. V Kristián (1939) byl nudným světákem Fredem, v Katakombách (1940) inženýrem Jiřím Rudíkem po boku Vlasty Buriana. Role jako dirigent Jarka Aleš v Provdám svou ženu (1941) nebo inženýr Ivan Molenda v Roztomilém člověku (1941) ho upevnily jako krále romantických komedií.
Mezitím pokračoval v divadle: u Theodora Pištěka v Okružní cestě, v Divadle Anny Sedláčkové, hostoval v Divadle na Vinohradech a Uranii. V anketě Kinorevue v roce 1940 byl devátým nejpopulárnějším hercem. Otevřel si i biograf Vlast v Chotětově u prarodičů, kde pořádal besedy s kolegy.
Bouře války a poválečné temnoty
Druhá světová válka přinesla změny. Schránil natáčel dál – Zlaté dno (1942), Čtrnáctý u stolu (1943), Jarní píseň (1944) – ale okupace ho nutila k opatrnosti. Po válce jezdil s estrádní skupinou, působil v satirické scéně Kotva s Ferencem Futuristou a Emanem Fialou.
Únor 1948 všechno změnil. Označen za „syna kulaka“, dostal zákaz hrát v Praze od ministra Kopeckého. V roce 1949 nastoupil do Vesnického divadla pod Ministerstvem zemědělství, kde hrál dělníka Jana v Krčmě na břehu E. F. Buriana. Ale osud byl krutý: zmínka o možné emigraci ho dostala na rok do vězení na Pankráci. Po propuštění nemohl hrát, živil se jako stavební dělník – pracoval na základech Stalinova pomníku, na mostě Inteligence (dnes Branický) a vrtal artéské studny v Bečově u Mariánských Lázní.
Nakonec zakotvil v Národním divadle jako kulturní referent. V 50. letech se vrátil k estrádám, v 60. letech hrál v Mladé Boleslavi a Ostravě. Filmová kariéra se oživila sporadicky: v 70. a 80. letech se objevil v seriálech jako 30 případů majora Zemana, Dnes v jednom domě, Lucie, postrach ulice, Dynastie Nováků, Létající Čestmír, Bambinot, Arabela se vrací nebo Bylo nás pět. V televizních inscenacích jako Kat nepočká, Paganini nebo Zámek v Čechách ukázal dramatický rozsah.
Soukromý život plný lásky a ztrát
Schránilovo srdce patřilo ženám – nejen na plátně. První manželkou byla manekýna Růžena Havelková, s níž měl dceru Alexandru a syna Raoula. Po deseti letech přišel rozvod. Děti emigrovaly po roce 1968: Alexandra se v Německu stala slavnou věštkyní a čarodějnicí, syn Raoul žil v zahraničí.
Druhou ženou se stala o 20 let mladší herečka Věra Lišková. Jejich manželství trvalo téměř 30 let, až do Raoulovy smrti. I po osmdesátce byl plný energie – v roce 1993 dostal cenu Senior Prix za dlouholetou činnost.
Schránil spolupracoval s rozhlasem (Osm kroků) a do 90. let se objevoval ve vzpomínkových pořadech. Jeho hlas a šarm zůstaly nezapomenutelné.
Dědictví nezlomného elegána
Raoul Schránil zemřel 20. září 1998 v Praze ve věku 88 let. Jeho filmografie čítá přes 100 titulů, od prvorepublikových komedií po socialistické seriály. Byl to muž, který přežil všechno – slávu, vězení, manuální práci – a přitom si zachoval noblesu. Jeho role milovníků inspirovaly generace, a jeho příběh připomíná, že skutečný šarm přežije i ty nejtemnější časy.
Vzpomínejme na něj nejen jako na herce, ale jako na symbol doby, kdy elegance byla zbraní proti chaosu světa.
Zdroje:
