Článek
Kořeny v herecké dynastii
Praha, 14. června 1976. V rodině, kde se umění dýchá jako vzduch, se narodila Tereza Kostková. Její otec, Petr Kostka, byl jedním z nejvýraznějších českých herců, známým rolí v filmech jako „Když duben přijde“ nebo v divadelních inscenacích Národního divadla. Matka, Carmen Mayerová, stejně tak patřila k herecké elitě, s bohatou kariérou v divadle i filmu. Tereza vyrůstala v prostředí, kde se večery končily ne ve společenské místnosti, ale na jevišti. „Od malička jsem byla obklopená lidmi, kteří milují svou práci,“ vzpomíná v rozhovorech. Její dětství nebylo jen o sledování rodičů – aktivně se zapojovala do jejich světa. Navštěvovala divadelní představení, setkávala se s herci a herečkami, kteří se stali jejími nevlastními strýci a tetami.
Ale rodinné kořeny sahají ještě hlouběji. Tereza je vzdálenou příbuznou slavného hereckého rodu Hrušínských prostřednictvím svého předka, herce Hynka Muška. Tato linie spojuje generace umělců, od 19. století až po současnost. Španělské a německé přídomky v rodové historii dodávají jejímu původu exotický nádech – příběh o migraci a adaptaci v českém kontextu. V dětství se Tereza věnovala široké škále aktivit: hravala na klavír, tančila balet, cvičila rytmiku, flétnu i step. Francouzština byla dalším kamenem do mozaiky jejího vzdělání. Tyto zkušenosti nebyly náhodné; formovaly ji k ženě, která dokáže zvládnout jakoukoli roli, ať už na jevišti nebo před kamerou.
Školní roky pro ni nebyly jen o učení. Absolvovala pražskou jazykovou základní školu v Ostrovní ulici, kde se prohloubila její láska k jazykům. Poté následovala pedagogická škola, ale osud ji volal jinam. Rozhodla se pro Vyšší odbornou školu hereckou pod vedením Elišky Balzerové a Ivana Jiříka, kde získala titul DiS. Během studia se už projevovala její kreativita – upravovala předlohy her, působila jako choreografka v inscenacích jako „Ej lásko, lásko“ nebo „Veslo a růže“. Tyto rané zkušenosti byly jako semena, která časem vyklíčila v plnohodnotnou kariéru.
První světla reflektorů v divadle
Profesionální start přišel rychle. V letech 1997 až 1999 působila v Západočeském divadle v Chebu, kde se poprvé ocitla v roli angažované herečky. Malé jeviště v regionu jí umožnilo experimentovat, budovat sebevědomí a učit se od starších kolegů. Cheb byl pro ni školou života – vzdálenost od Prahy ji naučila samostatnosti, ale zároveň ji připravila na větší výzvy. Poté přišel přechod do pražského Divadla pod Palmovkou, kde strávila patnáct let své kariéry, od roku 1999 do 2014. Toto divadlo se stalo jejím domovem; zde se zrodily role, které ji definovaly.
Spolupráce s poetickou kavárnou Viola přinesla intimnější dimenzi. Viola je místem, kde se mísí slovo, hudba a divadlo v neformálním prostředí. Tereza zde hledala svobodu, kterou nabízí menší scény. Její divadelní role jsou rozmanité: od komediálních postav v „Hodně smíchu a pár slz“ po dramatické v „Frankie a Johnny“. V roce 2025 stále pokračuje v turné s představeními jako „Úhlavní přátelé“ nebo „Můj nejlepší kamarád“, což dokazuje její vytrvalost. Divadlo pro ni není jen prací – je to terapie, místo, kde může být autentická. „Na jevišti se cítím jako doma, protože tam mohu být já sama, ale v mnoha podobách,“ říká.
Film a televize se do jejího života dostaly postupně. První výrazné role přišly v seriálech: v „Ordinaci v růžové zahradě“ na TV Nova, kde stvárnila postavy plné emocí a každodenních dramat. „Jedna rodina“ jí umožnila prozkoumat rodinné dynamiky, což rezonovalo s jejím vlastním životem. Na České televizi se objevila v „Proč bychom se netopili“, kde přinesla lehkost a humor. Prima ji pozvala do „Cest domů“, což byla další kapitola v její televizní kariéře. Filmově se proslavila v „Léto s gentlemanem“ (2019) jako Klára nebo v „Women on the Run“ (2019) jako Marcela. V roce 2022 přišla role Ivany ve „V lete ti poviem“, která ukázala její schopnost hrát i v mezinárodním kontextu.
Její filmografie není jen o hraní – Tereza se podílela i na moderování TV dokumentů jako „Po stopách hvězd“ (2008) nebo „České milování“ (2009). Tyto projekty jí umožnily prozkoumat svět celebrit z druhé strany. V roce 2017 moderovala koncert „Večer lidí dobré vůle“ ve Velehradu, což bylo spojením hudby a charitativního poslání.
Taneční vír StarDance a moderátorský triumf
Přechod k moderování byl přirozený. Tereza se prosadila jako tvář taneční show „StarDance …když hvězdy tančí“ na České televizi, kde stála po boku Marka Ebena. Tato dvojice se stala ikonou – jejich chemie, humor a profesionální přístup přitahovaly miliony diváků. Od první série v roce 2006 moderovala více než deset sezón, stala se synonymem tanečního šoubyznisu. „Tlak při moderování si nepřipouštím, největší nároky mám sama na sebe,“ přiznává. V roce 2024 oslavila 18 let u tohoto formátu, což je v českém prostředí rarita.
Další moderátorský úspěch byl „Duety… když hvězdy zpívají“ v roce 2009, kde spolupracovala s Alešem Hámou. Zpěv, emoce a hvězdy – tohle bylo jako StarDance, ale s hudebním nádechem. Tereza ukázala, že moderování není jen o slovech; je to o empatii a schopnosti vést příběh. V rozhlasu, konkrétně na Dvojce a Vltavě, moderuje „Blízká setkání“, kde hostí osobnosti jako Libor Bouček nebo Lucie Zedníčková. Tyto rozhovory jsou intimní, plné hloubky – daleko od povrchnosti televizních show.
V roce 2025 její moderátorská agenda zůstává nabitá. Talk show na zámku Lemberk s Petrem Narohny nebo beseda v podkroví ART LISS s Václavem Zmolíkem ukazují, že Tereza je žádaná i mimo velké pódií. Konference pro ženy „STORIES 2025“ nebo přímý přenos „Hvězdy tančí pro PARAPLE“ na ČT1 podtrhují její angažovanost v charitě a inspiraci.
Soukromé stopy v bouři slávy
Život mimo reflektory je plný kontrastů. V roce 2006 se Tereza provdala za divadelního režiséra a manažera Petra Kracika. Jejich syn Antonín se narodil 21. června 2007, přinesl do jejího života novou dimenzi. Rodičovství v herecké profesi není jednoduché – neustálé turné, natáčení, ale Tereza to zvládla s grácií. Manželství skončilo rozvodem v roce 2015, což bylo pro ni těžké období. „Rozvod je jako ztráta části sebe, ale naučil mě silě,“ sdílí v interview.
Nová kapitola přišla v roce 2018, kdy se vdala za Jakuba Nvotu. Jejich vztah je harmonický – herečka a režisér, kteří si navzájem rozumí v uměleckém světě. „Jsme si kvit, protože sdílíme stejné vášně,“ říká o jejich letních plánech v rozhovoru pro Pravda.sk. Soukromí chrání, ale občas sdílí momenty na Instagramu, kde má přes 128 tisíc sledujících. Její feed je plný divadelních zářků, rodinných radostí a spoluprací s značkami jako Garnier nebo Infinite.
V roce 2025 fanoušci zaznamenali její luxusní postavu na fotkách, což vyvolalo obavy, ale Tereza to bere s humorem. „Život je o rovnováze,“ komentuje. Její domov je plný neobvyklých mazlíčků – například hada, což prozradila v podcastu Michaelův Mashup. Soukromý život ji učí, že sláva je jen vrstva; skutečné štěstí je v rodině a přátelství.
Nové horizonty v dynamickém roce 2025
Rok 2025 je pro Terezu plný novinek. Spolu s matkou Carmen Mayerovou hrají v road movie „Na útěku“, představení o dvou ženách, které porušují stereotypy. Tato spolupráce je emotivní – matka a dcera na jevišti, což rezonuje s jejich skutečným vztahem. Na Instagramu sdílí klipy z letní scény pod žižkovskou věží, kde září v nové roli. Talk show konference „STORIES 2025“ ji staví do role inspirovatelky pro ženy, kde mluví o kariéře a životních lekcích.
V divadle pokračuje v oblíbených představeních: „Mýdlový princ“ v Praze a Brně, „Miluju Tě, ale…“ s turné po republice. Podcasty a rozhovory, jako v „Epicentru“ o kyberšikaně, ukazují její sociální angažovanost. V projektu „Kyber tabu“ se postavila nenávistným komentářům na sítích – „Hejty mě bolí, ale nezlomí,“ říká. Její kalendář je nabitý: od čtení v podkroví po charitativní koncerty.
Tereza Kostková zůstává inspirací. Její cesta od dětských her po dospělou umělkyni je příběhem vytrvalosti. V českém šoubiznisu je mostem mezi generacemi – ctí tradice, ale hledá nové cesty. Ať už tančí, hraje nebo moderuje, vždy přináší kousek sebe.
