Článek
Dneska dělám sádrokarton v podkroví. V tom slavném vietnamském domě, kde se realita občas ohýbá stejně jako moje nervy. Jsme tu opět v naší klasické sestavě: já – Petr, zedník s trpělivostí buddhy, která ale pomalu dochází. Pavel alias Blesk – elektrikář, který má vždycky v sobě trochu víc radosti, než by se odpoledne slušelo. A pak Pavel přidavač, známý jako pan Huml. Týpek, který připomíná pračlověka – sílu má, ale moderní technologie jdou mimo něj.
Blesk zrovna odložil petku s limonádou a houknul na Humla:
„Prosím tě, udělej drážky na kabely a připrav díry na krabičky!“
Huml se pustil do práce. Ne s drážkovačkou. Ne s frézou. Ale s kladivem a majzlíkem. Jako kdyby se čas posunul o pár tisíc let zpátky. Místo jemných drážek vznikly v podkroví tunely. A otvory na elektrikářské krabičky? To nebyly otvory. To byly menší jeskyně. Takhle si člověk představí archeologické vykopávky, ne připravenou elektroinstalaci.
Blesk přišel, zakroutil hlavou a pronesl nesmrtelnou větu:
„Doba kamenná… je prostě doba kamenná.“
A odešel. S klidem, jaký dokáže mít jen zkušený elektrikář a lehký optimista.
Já jsem jen tiše postával, pozoroval tu scenérii a přemýšlel, jestli si nemám začít nosit na stavbu špunty do uší, nebo aspoň zvací rituál pro boha trpělivosti.
Závěr:
Práce na vietnamském baráku pokračují. A s nimi i příběhy, které se samy píšou. Takže pokud máte rádi situace, které by nenapsal ani scénárista komedie, těšte se. Ještě bude co číst.
