Článek
Narazil jsem na článek, který se ptá: „Mají se děti učit kvůli sobě, nebo kvůli firmě?“ A přimělo mě to napsat tenhle text. Protože mám doma tři holky a vidím to každej den z první řady.
Neučí se proto, že chtějí. Učí se proto, že musí. Kvůli známkám, kvůli učitelce, kvůli tomu, „aby se neztratily“. A když se náhodou na něco zeptají jen tak ze zvědavosti, často slyší: „To není v učivu.“
Škola dneska často učí děti systém. Ne myšlení. Ne zvídavost. Ne radost z poznání.
Známky nejsou měřítkem toho, jak moc něco pochopily. Jsou měřítkem toho, jak dobře se umí přizpůsobit. A přizpůsobivost je fajn. Ale je to dost málo na to, abys jednou v životě opravdu věděl, co chceš.
Jako táta si přeju jen jedno: aby moje děti jednou dělaly to, co je naplňuje. Co jim dává smysl. Ne to, co jim řekne firma. Nebo tabulky.
Největší školní úspěch? Když mi dcera večer řekne: „Tati, dneska jsme se učili něco fakt zajímavýho.“ A ne: „Mám jedničku.“ Protože mě nezajímají čísla. Zajímá mě jiskra v očích.
Dneska je důležité něco umět. Ne jen splnit osnovu. Umět něco, co tě baví a co můžeš dál rozvíjet. Protože když celý život děláš jen to, co musíš, budeš jen dalším otrokem systému.
Ale když si najdeš, co tě naplňuje, a naučíš se v tom být dobrej? Pak už nebudeš potřebovat žádnou firmu, aby ti řekla, kdo jsi.
Závěr s výzvou:
Co si o tom myslíš ty? Má škola vychovávat k výkonu, nebo k myšlení? K poslušnosti, nebo k poznání? Napiš mi svůj názor do komentářů. Zajímá mě.
