Článek
Bylo to obyčejné úterní dopoledne, kdy jsem si jako každý týden zašla na kávičku do naší malé kavárny na rohu. Mám tam svůj oblíbený stolek u okna, kde pozoruju lidi spěchající do práce, zatímco já už ten shon mám dávno za sebou. Vdovský důchod a vlastní penze mi sice na žádné velké rozhazování nestačí, ale tuhle malou neřest – lahodné cappuccino s kardamomem a skořicový koláč – si čas od času dopřeju.
Ten den bylo v kavárně plno. U vedlejšího stolku seděly dvě starší dámy, které jsem tam nikdy předtím neviděla. Obě upravené, s pečlivě nabarvenými vlasy, jedna v modrém kostýmku, druhá v béžových šatech. Nejdřív jsem je nevnímala, listovala jsem v časopise a upíjela kávu. Ale pak mě zaujal jejich rozhovor.
„Ty jsi nevěděla, že si můžeš zažádat o vdovský důchod, i když máš svůj vlastní?“ ptala se ta v modrém. „Vždyť je to přes patnáct tisíc ročně!“ Zpozorněla jsem. Už pět let jsem vdova po Karlovi a ano, pobírám vdovský důchod. Ale něco mi v tom jejich povídání nesedělo. „Ne, to není možné,“ reagovala ta druhá. „Když máš svůj důchod, tak už na vdovský nemáš nárok. To by mi přece na úřadě řekli.“
„Ale máš, jen ti dají jen jeho část. Říká se tomu souběh důchodů,“ vysvětlovala první dáma sebejistě. „Mně to trvalo půl roku, než jsem to vybojovala, ale teď dostávám každý měsíc o třináct stovek víc. To jsou peníze!“
V tu chvíli jsem se přestala tvářit, že je neposlouchám, a natočila se k nim. „Promiňte, že se vám pletu do hovoru, ale tohle mě opravdu zajímá. Já jsem taky vdova a myslela jsem, že když mám svůj důchod, tak už nic jiného nedostanu.“
Paní v modrém se na mě usmála. Jmenovala se Marie a ukázalo se, že je bývalá účetní. Její kamarádka Věra, kdysi zdravotní sestra, ovdověla teprve před rokem. A právě Marie teď Věře vysvětlovala, že má nárok na část manželova důchodu, i když má svůj vlastní.
„Je to tak,“ přikývla Marie. „Když jste vdova a máte svůj starobní důchod, můžete pobírat i část vdovského. Většinou je to asi padesát procent z důchodu vašeho manžela. Musíte si o to ale sama požádat, nikdo vám to nenabídne.“
Cestou domů jsem přemýšlela, jestli to může být pravda. Vždyť to by znamenalo, že přicházím o peníze už pět let! Doma jsem zapnula počítač a začala hledat informace. A opravdu – Marie měla pravdu. Člověk má nárok na svůj důchod v plné výši a k tomu ještě na padesát procent důchodu po manželovi nebo manželce.
Hned druhý den jsem se vydala na Českou správu sociálního zabezpečení. To ráno tam byla fronta až na ulici, a když jsem se konečně dostala na řadu, byla jsem celá zpocená z toho vydýchaného vzduchu a z těsných roušek, které tam někteří stále nosí. „Dobrý den, ráda bych si vyzvedla formulář na žádost o vdovský důchod,“ řekla jsem úředníkovi, postaršímu pánovi s prořídlými vlasy a brýlemi na špičce nosu.
Podíval se na mě přes ty brýle, jako bych právě řekla něco nesmírně zábavného. „A máte už svůj starobní důchod?“ zeptal se. „Ano, ale slyšela jsem, že mám nárok i na část důchodu po manželovi.“ „Ano, to je pravda. Ale víte, kolik lidí v vašem věku o tom neví? Aspoň polovina. Přicházejí o tisíce korun ročně.“ Pomohl mi vyplnit všechny formuláře a vysvětlil, že mám nárok na zpětné vyplacení až pět let dozadu. „Dejte si ale pozor, musíte dodat všechny dokumenty. Úmrtní list manžela, oddací list, a taky doklad o jeho důchodu, pokud ho máte.“
Když jsem se vrátila domů, zavolala jsem své dceři a dvěma kamarádkám, které jsou také vdovy, aby si také zažádaly. Ani jedna o téhle možnosti nevěděla. A to jsou to inteligentní ženy, které čtou noviny a sledují zprávy.
Za dva měsíce mi přišlo rozhodnutí – mám nárok na 2 700 korun měsíčně navíc. A zpětně mi doplatili skoro osmdesát tisíc korun. Neplakala jsem štěstím, ale bylo to blízko. Pro mě, která počítá každou korunu, to byl skoro zázrak.
Od té doby každému ovdovělému člověku, kterého potkám, povím o téhle možnosti. Je smutné, kolik lidí zbytečně živoří, protože jim nikdo neřekne, na co mají nárok. Nakonec jsem zjistila, že těch návštěv u kávičky v mé oblíbené kavárně nikdy nebudu litovat. Nejen že mi zpříjemnily den, ale díky nim teď nemusím tak úzkostlivě obracet každou korunu.
