Článek
Představte si nekonečné moře fialových, růžových a bílých květů rododendronů a azalek rozprostírající se kolem tajemného obloukového mostu, který se zrcadlí v klidné hladině jezera. Ten pohled se mi vryl do paměti a od té doby se tam vracím každý rok.
Kousek od hranic, ale jako v jiném světě
Park leží v oblasti Lužice, jen pár desítek kilometrů od českých hranic. Přesto o něm u nás málokdo ví. A to je skoro až hřích, protože na ploše 200 hektarů se rozkládá jeden z největších rododendronových parků v celém Německu. Pamatuji si, jak jsem tam poprvé projížděla – cesta nebyla ničím výjimečná, ale pak se najednou otevřel jiný svět. Ticho, klid a zeleň všude kolem.
Musím vám prozradit, že načasování je tady všechno. Byla jsem v Kromlau v různých ročních obdobích, ale nic neporazí přelom května a června. To je doba, kdy těch 700 druhů rododendronů a azalek vypukne v orgii barev. Vypadá to, jako by někdo rozlil po celém parku barvy duhy. Jednou jsem tam byla uprostřed týdne, brzy ráno – to vám byl zážitek! Ranní mlha se vznášela nad jezerem, ptáci zpívali a já jsem měla celou tu nádheru skoro sama pro sebe.
Ďáblův most – magnet pro fotografy i romantické duše
A pak je tu on – ikonický Rakotzbrücke, kterému místní neřeknou jinak než Ďáblův most. Když poprvé uvidíte, jak se jeho kamenný oblouk dokonale odráží ve vodě a vytváří perfektní kruh, pochopíte, proč sem jezdí fotografové z celé Evropy. Já sama jsem tam strávila hodiny jen sezením a pozorováním toho zázraku. A věřte mi, každá hodina přináší jiné světlo, jiné barvy, jiný zážitek.
Co mě fascinuje, je příběh tohoto místa. Park nechal v 19. století vybudovat rytíř Friedrich Hermann Rötschke jako svou soukromou oázu. Musela to být mimořádná osobnost – představte si, že vytvoříte něco tak krásného jen pro vlastní potěšení! Procházíte se tam a cítíte, jak každá cestička, každý kámen byl umístěn s rozmyslem, s citem pro krásu a harmonii.
A to nejlepší? Je to úplně zadarmo
Když tam poprvé přijedete, možná vás překvapí, že za takovou nádheru nemusíte platit ani euro. Prostě zaparkujete na okraji vesnice a pak už jen objevujete. Žádné turnikety, žádné fronty na lístky, jen vy a příroda. Jasně, v hlavní sezóně tam bývá docela plno, ale i tak si každý najde své klidné místo.
Ze své zkušenosti vám můžu poradit – pokud chcete vidět tu explozi barev, vyražte na přelom května a června. Ale park je krásný celoročně. Na podzim hraje všemi barvami spadaného listí, v zimě vypadá most pokrytý sněhem jako z pohádky a na jaře si užijete první květy probouzející se po zimě.
Já osobně se tam snažím vyrazit ve všední den, ideálně ráno nebo pozdě odpoledne, kdy tam není takový nával. Vzdálenost 130 kilometrů od našich hranic z něj dělá perfektní cíl na jednodenní výlet. Sbalím si svačinu, termosku s kávou a strávím tam celý den jen tak bloumáním, fotografováním a nasáváním té jedinečné atmosféry.
A víte co? Pokaždé, když se vracím domů, mám pocit, jako bych se vrátila z jiného světa. Z místa, kde čas plyne jinak, kde barvy jsou ostřejší a kde se historie i příroda snoubí v dokonalé harmonii. Tak až budete plánovat jarní výlet, věřte mi – tenhle kousek Saska stojí za to objevit.
Zdroje:
