Článek
Před 61 lety se v italských Alpách odehrála jedna z nejhorších přehradních katastrof v dějinách. Přehrada Vajont, která měla být chloubou italského inženýrství, se stala symbolem lidské nedbalosti a tragédie nevídaných rozměrů. Tato událost navždy změnila životy tisíců lidí a zanechala nesmazatelnou stopu v historii vodního stavitelství. Přehrada Vajont byla ve své době považována za mistrovské dílo. S výškou 262 metrů patřila k nejvyšším přehradám na světě.
Její výstavba však byla od počátku provázena podivnými plány, nápady, diskuzemi, ale také kontroverzními názory. Již v 50. letech, a to během příprav a výstavby, varovali experti před nestabilitou okolních svahů. Nikdo je však neposlouchal a stavitelé si byli jisti, že je vše v naprostém pořádku. „Geologové upozorňovali na nestabilitu hory Monte Toc již během plánování přehrady. Tyto varovné signály však byly bohužel ignorovány ve prospěch ambiciózního projektu,“ uvádí historik Giovanni Rossi, který se specializuje na italské průmyslové katastrofy. Přes tato varování pokračovala výstavba přehrady v plném tempu. Italská vláda a energetická společnost SADE (Società Adriatica di Elettricità) viděly v projektu příležitost k výrobě elektrické energie a ekonomickému rozvoji regionu.
Místo, které bylo srovnáno se zemí.
Osudná noc 9. října 1963 se zapsala do historie
Katastrofa udeřila ve večerních hodinách 9. října 1963. Do přehrady se zřítilo ohromné množství horniny z hory Monte Toc. Svědci popisovali tuto událost jako apokalyptickou scénu, která nemá obdoby. „Bylo to, jako by se hora rozhodla skočit do jezera. Ohlušující rachot a pak obrovská vlna, která se valila přes hráz. Nikdy v životě jsem neviděl nic tak děsivého,“ vzpomíná Paolo Bortoluzzi, jeden z mála přeživších z vesnice Longarone. Tato obří vlna, kterou dnes můžeme přirovnat k vlně tsunami, se přelila přes hráz a s ničivou silou se valila údolím. Hlavní obětí se stalo městečko Longarone ležící pod přehradou, které bylo prakticky smeteno z povrchu země.
Přesný počet obětí této katastrofy není dodnes zcela známý. Oficiální zdroje uvádějí 1917 mrtvých, ale jiné odhady hovoří o více než 2000 obětech. Mezi oběťmi bylo přibližně 500 dětí. „Zoufalství přeživších a pozůstalých bylo nezměrné. Vzhledem k rozsahu škod je přesný počet obětí dodnes neznámý. Mluví se o čísle nad dva tisíce,“ říká Maria Rossi, historička zabývající se italskými přírodními katastrofami. Záchranné práce byly extrémně obtížné. Mnoho těl nebylo nikdy nalezeno, některá byla identifikována až o měsíce později. Tragédie zasáhla celé rodiny, kde v některých případech nikdo nepřežil.
Město Longarone, které bylo srovnáno se zemí.
Samotné vyšetřování této tragédie bylo náročné
Po katastrofě následovalo rozsáhlé vyšetřování. Bylo zjištěno, že hlavní příčinou byla nedostatečná geologická analýza a ignorování varování odborníků. Soud v roce 1968 shledal vinným několik inženýrů a manažerů společnosti SADE. „Vyšetřování odhalilo řadu pochybení a nedbalostí. Od nedostatečného geologického průzkumu až po ignorování varovných signálů během napouštění přehrady,“ vysvětluje právník Antonio Bianchi, který se specializuje na případy průmyslových katastrof.
Dnes přehrada Vajont slouží jako památník a turistická atrakce. Návštěvníci si zde mohou připomenout tuto tragickou událost a vzdát hold jejím obětem. „Návštěvníci mohou navštívit hráz, která stále stojí, a prohlédnout si památník obětem. Nedaleký hřbitov s 1910 bílými mramorovými kameny, každý reprezentující jednu oběť, je dojemnou připomínkou rozsahu této tragédie,“ popisuje průvodkyně Elena Moretti.
Zdroje: Dotyk.cz, wikipedia.com, environmentandsociety.com, brittanica.com,
