Článek
Czesława Kwoka se narodila 15. srpna 1928 v Polsku. Před válkou žila Czesława ve vesnici Wólka Złojecka, v domě číslo 12, kde prožívala klidné a spokojené dětství. Základní školu navštěvovala ve Zlojci, což je město vzdálené přibližně 4 km od jejího domova. Její matka pracovala jako farmářka a otec se jmenoval Pavel. Nic více se o něm neví, protože se svou rodinou nebydlel. Podle dochovaných záznamů, které se našly v koncentračním táboře v Osvětimi, měl její otec zemřít v roce 1930, a matka se o dívku měla starat zcela sama.
Poté, co vypukla druhá světová válka, Czesława věděla, že je něco špatně. Jenže jako čtrnáctiletá dívka si neuměla představit, co by se mohlo za dveřmi koncentračního tábora dít. 13. prosince 1942 do jejího domova vtrhli nacisté a spolu s její matkou jí odvlekli do přistaveného vozidla. Následně je posadili do transportu mířícího do rozřazovacího táboru v Zamośći. Na počátku ledna 1943 byly deportovány do koncentračního tábora v Osvětimi.
V táboře trpěla, svou maminku už nikdy neviděla
Když se Czesława dostala do Osvětimi, věděla, co se děje. Její matka jí ve vlaku několikrát opakovala, že musí být silná, nesmí vzdorovat a musí pracovat co nejvíce umí. Před vstupní branou se rozloučily a nikdy více se neviděly. Zde dívka dostala své osobní číslo a do agendy se zapsala jako vězeň číslo 26947. Každý den Czesława hledala svou matku a snažila se přes všechny ostatní vězně zjistit, co se s ní stalo. Jedna uvězněná žena jí následně dala několik cenných rad.
Matka byla hned po příchodu poslána do plynové komory, kde zemřela. Paní Borka malé Czesławě řekla, aby se nikoho na nic neptala, věnovala se pouze přidělené práci, nacistům se nesměla dívat do očí a stejně tak nesměla pomáhat druhým. To jediné jí mohlo zajistit přežití. O smrti její maminky jí neřekla, protože věděla, že by to dívku rozrušilo. Czesława neuměla německy a měla velký problém pochopit všechny příkazy. To jednu z dozorkyň několikrát naštvalo.
Nebýt Wilhelma Brasseho, na mnoho vězňů by se zapomnělo.
Fotograf vypověděl, co se stalo a fotku schoval
Místní fotograf Wilhelm Brasse si však na malou Czesławu velmi dobře pamatuje. Sám byl od počátku války vězněný, ale aby mohl trochu přilepšit sobě a svému synovi, ujal se dobrovolně práce táborového fotografa.Czesława ho však zaujala a vryla se mu do paměti. Ten také viděl všechny krutosti, které dívka musela před vznikem fotografií zažít.
„Než jsem ji mohl vyfotit, vzala si ji do „parády“ dozorkyně. Mlátila ji holí do obličeje. Evidentně si na ní vylévala svůj vztek. Ještě jí řekla, že fotku dají mamince, která už byla dávno mrtvá. Dívka se ale nemohla nijak bránit, mohla jen plakat. Byla tak mladá a nevinná. Před vyfocením si osušila slzy a utřela krev z roztrženého rtu. Hluboce mne to zasáhlo. Udělal jsem fotografii, kterou si vzala dozorkyně, ale předtím jsem stihl udělat ještě jednu,“ vzpomínal fotograf. Když se blížil konec druhé světové války, Němci se pokusili zlikvidovat veškerý materiál a fotografie uvězněných lidí. Wilhelm Brasse měl možnost a některé fotografie schoval. Nacisté neměli čas vězně prohledávat, a tak se mu povedlo dochovat skutečné příběhy lidí, na které by se zapomnělo. Na fotografii Czesławy však zapomněl, a tak snímek do dnešního dne leží na místě přesně tak, jak ho tam ukryl i Wilhelm Brasse. Nacisté malou Czesławu nakonec zavraždili, protože nepracovala tak, jak chtěli. Píchli jí jed do srdce a pohřbili ve společném hrobě s ostatními dětmi.
Zdroje: noizz.pl, idnes.cz, wikipedia.com, kronikatygodnia.pl
