Článek
Ráno jsem si popálila jazyk o příliš horkou kávu, pak zjistila, že mi došel oblíbený šampon, a navrch jsem nestihla tramvaj do práce. Prostě klasika, která vás dokáže rozhodit na celý den.
Odpoledne jsem se rozhodla, že si spravím náladu aspoň nákupem něčeho hezkého. Tohle dělám vždycky, když mám mizerný den – zajdu si do drogerie a koupím si nějakou voňavou blbost, která mi zvedne náladu. Třeba nový krém na ruce nebo vonný olej do koupele. Nic drahého, jen takovou malou radost.
Zašla jsem tedy do své oblíbené drogerie v obchodním centru. Je to ta, kde mají vždycky příjemnou obsluhu a kde se můžete v klidu probírat regály, aniž by vás někdo sledoval jako potenciálního zloděje. Ten den tam bylo docela prázdno, což mi vyhovovalo. Procházela jsem uličkami a prohlížela si nové produkty. Nakonec jsem si vybrala voňavou svíčku a nový odličovač, se kterým jsem už dlouho pokukovala.
Když jsem přišla k pokladně, stála tam mladá slečna. Tipovala bych ji tak na dvacet. Měla krásně vyčesané vlasy, perfektní obočí a make-up, u kterého jsem si byla jistá, že kdyby ho na sobě měla moje sedmnáctiletá neteř, vyrazím jí ho stěrkou. Já sama jsem ten den vyrazila bez make-upu, jen s nataženými vlasy do culíku, protože když spěcháte, není čas na nic jiného.
Položila jsem nákup na pult a mladá pokladní se na mě usmála tím profesionálním úsměvem ze školení o komunikaci se zákazníky. „Dobrý den, našla jste všechno, co jste potřebovala?“ zeptala se zdvořile. „Ano, děkuji,“ odpověděla jsem a vytáhla peněženku.
Začala markovat moje položky a pak se na mě podívala s tím zvláštním výrazem, který obvykle předchází něčemu nepříjemnému. „Mimochodem, dnes máme seniorský den, pokud byste chtěla využít slevu patnáct procent na celý nákup,“ řekla tónem, jako by mi právě oznámila, že jsem vyhrála v loterii.
Zamrzla jsem s kartou v ruce. Seniorský den? Vždyť mi je čtyřicet tři! Ano, mám pár vrásek kolem očí a sem tam mi vykoukne šedivý vlas, ale seniorka? „Obávám se, že na seniorskou slevu nemám nárok,“ řekla jsem a snažila se, aby můj hlas zněl klidně a normálně. „Je mi teprve čtyřicet tři.“ Mladá slečna zrudla. „Ach, promiňte, já jen… myslela jsem… vlastně ani nevím, proč jsem to řekla,“ koktala a bylo vidět, že by se nejradši propadla do země.
„To je v pořádku,“ řekla jsem automaticky, i když to vůbec v pořádku nebylo. „Stává se.“ Zaplatila jsem, popadla tašku a vyšla ven. Celou cestu domů jsem přemýšlela, jestli opravdu vypadám na seniorku. Vždyť jsem ani neměla špatný den, co se vzhledu týče. Dobře, byla jsem trochu nevyspalá a neměla jsem make-up, ale přesto – seniorka?
Doma jsem zamířila rovnou k zrcadlu. Prohlížela jsem svůj obličej ze všech stran a hledala známky toho, že bych měla vypadat o dvacet let starší, než ve skutečnosti jsem. Jasně, čas se na mně podepsal, nejsem už ta holka, co jsem byla ve dvaceti. Mám vrásky kolem očí, když se směju, a pár šedivých vlasů, které obvykle pečlivě maskuji barvou. Ale seniorka?
Později toho dne mi volala kamarádka. Když jsem jí vyprávěla, co se stalo, rozesmála se tak hlasitě, že jsem musela oddálit telefon od ucha.
„To je směšné,“ řekla, když se konečně uklidnila. „Ta holka musela být slepá. Nebo možná pro ni je každý nad třicet už starý. Víš, jak to dneska ti mladí mají – když ti není dvacet, jsi pro ně prakticky mrtvá.“
Zasmála jsem se, ale uvnitř mě to stále hlodalo. Ne proto, že bych se bála stárnutí – to je přirozené a lepší než alternativa. Spíš mě překvapilo, jak moc mě to zasáhlo. Celý život jsem byla ta mladší – nejmladší v rodině, nejmladší v kolektivu v práci. A najednou jsem pro někoho „ta starší paní“.
Večer, když jsem se odličovala, jsem se znovu dívala do zrcadla. A najednou jsem se rozesmála. Vždyť je to vlastně úplně jedno. Ten den jsem prostě vypadala unaveně, možná i starší, než jsem. A co? Všichni máme špatné dny. A pro tu mladou slečnu za pokladnou to byla určitě horší zkušenost než pro mě.
Zapálila jsem si tu novou svíčku, nalila skleničku vína a pomyslela si – až budu opravdu seniorka, určitě si tu slevu užiju naplno. A do té doby? Do té doby si budu užívat každou vrásku, každý šedivý vlas a každý moment života. Protože stárnutí je privilegium, které není dopřáno každému. I když někdy přichází s nabídkou slevy, kterou ještě nemáte nárok využít.
