Článek
Když jsem si bral svou ženu, věděl jsem, že je jiná. Ne lepší nebo horší – prostě jiná. Energická, kreativní, neustále v pohybu. Trochu roztěkaná, netrpělivá, pořád něco vymýšlí. Co jsem ale tehdy netušil, bylo, že žít s člověkem s ADHD je něco jako mít doma perpetuum mobile, které sice jede na plné obrátky, ale občas zapomene, kam vlastně směřovalo.
Rajčata, plot kohoutek. Na večeři zapomene
Typický den v našem domě totiž vypadá třeba takhle: Žena se rozhodne natrhat na zahradě rajčata k večeři. Po cestě na zahradu si ale všimne, že v koupelně kape kohoutek zahradní hadice. Místo toho, aby mi to řekla, rozhodne se, že to opraví sama. To přeci nic není. Jde tedy pro nářadí, ale při hledání kleští narazí na plechovku s barvou, kterou už dávno chtěla použít na natření plotu. Takže se místo rajčat pustí do natírání.
Vítr, co do krabičky neschováš
Po chvíli jí dojde, že potřebuje jiný štětec, a tak se vrátí domů. Cestou ale potká kočku, která se jí připlete pod nohy, takže si vzpomene, že ještě nevyprala deku z jejího pelíšku. O dvacet minut později stojím v kuchyni, koukám na prázdný hrnec a ptám se: „Lásko, co je s těmi rajčaty?“ Ona na mě upřímně a překvapeně pohlédne, jako by právě objevila, že rajčata vůbec existují. Nemůžu se na ni zlobit. Je to prostě vítr, co do krabičky neschováš. Má lehčí formu ADHD.
Čas je pro ni jenom neurčitá veličina
ADHD není jen o roztržitosti. Je to neurologická odlišnost, která ovlivňuje pozornost, organizaci a schopnost dokončovat úkoly. Mozek člověka s ADHD funguje jinak – místo jedné soustředěné linky je to spíš ohňostroj nápadů, myšlenek a podnětů. Na jednu stranu je to fascinující – v mé ženě vidím nekonečnou studnici kreativity. Na druhou stranu je to ale občas vyčerpávající. Zejména když potřebuji, aby si zapamatovala něco důležitého. Jako třeba kde nechala klíče. Nebo že má vyzvednout dceru ze školky, případně jít na domluvenou návštěvu lékaře. A aby někdy přišla včas, nebo dodržela domluvený časový rámec čehokoliv? Neexistuje.
Řád versus chaos
Největší výzvou v našem vztahu však není její roztěkanost, ale moje potřeba určitého řádu. Jsem člověk, který si píše seznamy, plánuje a potřebuje věci dotahovat do konce. Ona? Slovo seznam nemá vůbec ve slovníku. Zásadně neplánuje a situace řeší až ve chvíli, kdy si jich všimne. Což ovšem bývá velmi často mnohem později, než nastanou.
Neměnil bych, ale někdy to je těžké
Ale přestože se občas cítím jako navigátor v hurikánu, nikdy bych ji neměnil. Její energie mě nabíjí, její spontánnost mi dává nové perspektivy a její vášeň pro každou maličkost mě nutí vnímat svět jinak. Občas je to ale hodně těžké.
S humorem jde všechno lépe
Jak zvládnout vztah s někým, kdo má ADHD? Hlavně s humorem. Musel jsem se naučit, že některé věci jsou prostě jinak. Že se nemusím rozčilovat, když není večeře včas, protože možná právě vytváří něco geniálního. Někdy není večeře vůbec. Musel jsem se naučit, že místo výčitek je lepší jí připomenout úkoly jiným způsobem – třeba vizuálně nebo s budíkem. A hlavně, že když ji miluju, nestojí mi za to bojovat proti jejímu způsobu bytí.
Takže ano, žít s ženou, která stále někde duchem i tělem poletuje, není snadné. Ale když ji milujete, jde to líp. A kdo ví? Možná nakonec najde ta rajčata. Nebo aspoň ten štětec.
