Článek
Že byl v Praze nějaký fastfood už před rokem 1989? Jasně, že byl. A nemám na mysli párek v rohlíku ani pověstnou klobásu v průjezdu Slovanského domu nebo ve stánku na Václavském náměstí. Mám na mysli opravdický fastfood jako z amerického filmu. Neony, papírové kelímky na hranolky, obsluha ve stejnokroji, prostě „Pomáda“ hadr.
Arbat byl první
Ano, tak nám v roce 1986 připadal Arbat. Fastfood v ulici Na Příkopech vedle tehdejšího kina Sevastopol. Uvnitř unifikovaný barevný nábytek, červené plastové sedačky, podobné těm z tramvaje, vůně smažených hranolků a ruského boršče. Ano, hranolky a boršč byly největšími taháky tohoto občerstvení. Denně se prý prodalo až tisíc porcí boršče a dvakrát tolik papírových kelímků s hranolky.
Růžová tatarka byla hitem
V nabídce byly ještě ruské pirožky, mleté biftečky a dalších asi 15 pokrmů. Pokud si dobře pamatuji, stála jedna porce hranolků 4,50,- Kčs, tatarka 1,60 Kčs a rajčatový protlak 0,80 Kčs. V době, kdy stál půllitr piva 2,50 Kč, to bylo docela dost. Ale ten pocit, držet v ruce papírový kornoutek s nápisem Arbat a dekadentně napichovat hranolky umělohmotným napichovátkem, to bylo tedy něco. Tím spíše, když se hranolky ještě namáčely do růžové tatarky. To byla taková tehdejší „Arbaťácká prasárnička“. Totiž tatarka smíchaná s protlakem. Kdo to vymyslel, netuším, ale byl to hit.
Barack palinka na dobrou noc
Arbat vzala voda, dnes je všude americká fastfoodová produkce. Ne, že bych byl nějak zapálený příznivec fastfoodů, ale někdy mi to chybí. To retro Václavského náměstí, když se šlo z diskotéky a byl hlad. Klasická klobása s křenem a kremžskou hořčicí ve „Slováči“, nebo u stánku na Václavském náměstí. K tomu jedno pivko, nebo právě ve „Slováči“ panák maďarské třešňové, případně meruňkové, pálenky.
Prosperovaly i bufety
Ostatně, nebyl to jenom Arbat. Pamětníci mého věku si určitě vzpomenou i na automat Koruna, Rybárnu v pasáži Jalta na Václavském náměstí, předražené Expo v Letenský sadech, kde podávali tehdy populární vodku s pomerančovým džusem. No a zapomenout nelze ani na vyhlášenou čínskou restauraci ve Vodičkově ulici. Tam jsem se dostal jenom jednou a padla na to skoro celá moje výplata za sběr jahod. Ale co, stálo to za to. Tehdy ano.
Zdroj:
