Článek
V historii automobilky Škoda lze nalézt několik ikonických modelů. Za mě to je původní Škoda Felicia a potom sportovní kupé Škoda 110 R. Novináři se s novinkou poprvé staticky seznámili 18. srpna 1970 v Mladé Boleslavi v budově internátu učiliště, kdy po tiskové konferenci následovalo dynamické představení na letišti u nedalekých Hoškovic. Veřejnosti se potom „Erko“ představilo v září 1970 na brněnském veletrhu a už následující rok ho bylo vyrobeno téměř tři tisíce kusů. Auto bylo ale tak pohledné, že drtivá většina kusů mířila na západoevropské trhy. Republika tvrdou měnu prostě potřebovala.
„Erko“ stálo 40 platů, sehnat nešlo
Čeští motoristé se tak k „Erku“ dostávali poměrně obtížně. Zájem o tohle sportovní kupé byl však veliký. A to i přes skutečnost, že auto stálo v tu dobu 78.000 Kč, tedy přibližně 40 měsíčních platů. Auto se dokonce v tehdejších autobazarech prodávalo mnohdy dráž, než stálo jako nové. To byl ostatně podle Petra Přikryla, který o bazarech před rokem 1989 mluvil v podcastu 30 Minut Lajfu, celkem běžný jev. A čím si zákazníky tahle „šik“ škodovka získala?
Atraktivní design
Pochopitelně, že klíčovým parametrem byl design. Dvoudvéřová karoserie se skloněným rozměrným zadním oknem dala vozu přezdívku „Porsche Východu“. Ani uvnitř vozu nebyla nuda. Interiér totiž, v rámci tehdejších možností automobilky, odpovídal sportovnímu střihu auta. Například volant. Ten měl polyuretanový střed a jeho dvě příčky byly opatřeny trojicí kruhových otvorů. Jako v závoďáku. Ten připomínala i přístrojová deska s pěticí (!) kruhových přístrojů. U volantu byl rychloměr a otáčkoměr, v menších budících potom ukazatel stavu paliva v nádrži, teploty chladící kapaliny a tlaku oleje.
Rodinné auto to není
Přední sedadla byla sportovního střihu, později měla i výškově nastavitelnou opěrku hlavy. Vzadu to už bylo s místem pochopitelně horší, ale je nutné si uvědomit, že jde o kupé, nikoliv o rodinný automobil, jak ho chápeme dnes.
Kotoučové brzdy jako standard
Řadový čtyřválec 1107 cm3 s kompresním poměrem 9,5:1, dvojitým karburátorem a výkonem 52 k (38 kW) při 4650 ot./min podle normy DIN dopřál posádce kupé o pohotovostní hmotnosti jen 880 kg zážitky z dynamické jízdy. Blok motoru stejně jako skříň čtyřstupňové přímo řazené převodovky umístěné před zadní nápravou byly vyráběny technologií tlakového lití hliníku podle původního českého patentu. Na kolech s radiálními pneumatikami 165 SR 14 uhánělo „Erko“ 145 km/h, z klidu na 100 km/h zrychlilo za 19 s a efektivně je zpomalily dvouokruhové brzdy, vpředu kotoučové v licenci anglické firmy Dunlop, vzadu bubnové.
Do kufru i za jízdy
Na jízdní vlastnosti mělo vliv i rozložení celkové hmotnosti, z 57 % připadající na zadní poháněná kola, což „Erku“ zajistilo výbornou trakci například v zasněžených svazích. Průměrné spotřebě 8,5 l na 100 km odpovídala 32litrová nádrž v přídi, kde se nacházelo také místo pro 250 l zavazadel. Další prostor objemu 120 l, vytvořený za zadními sedadly, byl přístupný i během jízdy.
Předražený veterán?
Škoda 110 R je vyhledávaným automobilem dodnes. Na internetu se nabízí několik kusů, kdy ty nejdražší mají cenovku až 800 tisíc korun. Takovou historickou cenu podle mě tohle auto sice nemá, nicméně český zákazník má „Erko“ spojené i s určitou nostalgií a mnohdy i osobními zážitky. Lze si tedy představit, že i takto drahé kusy své zákazníky najdou.
Zdroj: Jan Tuček - Auta východního bloku; ISBN 978-80-247-2587-7
