Článek
Nikdy bych nevěřila, že se budu muset vypořádat s něčím tak absurdním, a přitom naprosto reálným, jako je vibrační pomůcka mého manžela. Je mi skoro padesát, postelové hrátky mě už tolik nelákají, a tak mě nikdy nenapadlo, že jediná věc dokáže změnit noc v našem panelákovém bytě v noční můru.
Vše začalo nenápadně. Manžel si „jen tak“ objednal malou pomůcku pro zpestření. Jenže ta drobnost se ukázala být nečekaně hlasitá. Vibruje natolik, že každé zapnutí v noci je slyšet přes celé patro. Není to bubnování ani rachot. Je to nepříjemné, hluboké hučení, které se line stěnami a zní naprosto neskrytě. Já ležím vedle a s hrůzou si představuju, že každý soused by mohl slyšet každý její pohyb. Důvod je jasný. Pomůcka nejen vibruje, ale také se různě točí, takže mechanismus vydává poměrně velký hluk. A obzvláště v nočním ztichlém paneláku to zní opravdu hrozně
Nejhorší není, že mě už postelové hrátky nelákají – to je přirozené. Nejhorší je ta ostuda. Představa, že někdo slyší, co se děje v naší ložnici, mě paralyzuje. Ráno si říkám: „Snad to nikdo neslyšel.“ A večer, když pomůcka znovu ožije, se držím polštáře a doufám, že vibrace nevyjdou za dveře bytu. Abyste rozuměli – manžel nedělá nic potají. Je to součást našich hrátek. Jsme při tom spolu. Ale je to fakt peklo. Už kolikrát jsem si říkala, že bych raději pod tou peřinou byla já osobně. Jenže on má tu hračku už asi raději.
Snažila jsem se být diplomatická – mluvila jsem o tichém režimu, o možnosti používat ji během dne, o čemkoliv, co by snížilo noční hluk. Ale manžel je náruživý a zřejmě si ani neuvědomuje, že to, co on vnímá jako soukromou zábavu, pro mě znamená konstantní strach z ostudy.
Občas se směju sama sobě, protože situace je tak absurdní, že se tomu skoro nedá uvěřit. Sto procent logiky říká: je to jen vibrace, nic víc. Ale sto procent emocí říká: sousedé to slyší, celý panelák to slyší, všichni vědí, co se děje, a já nemám klid. Ještě, že už s námi nebydlí děti. To by byl velký malér.
A tak tu ležím, poslouchám hučení, které vytrvale proniká stěnami, a přemýšlím, jestli to vůbec někdy přestane. Není to postelová hra, není to zábava. Je to noční panika maskovaná vibracemi – a já jen doufám, že to nikdo neslyší. A i kdyby, že ho ani ve snu nenapadne, jaká věc ten hluk způsobuje.
