Článek
Slunečné víkendy, zvuk burácejících motorů a adrenalin v krvi. Motorkářská sezona je opět v plném proudu — a s ní i jev, který čím dál častěji budí emoce: arogantní chování části jezdců na českých silnicích. Zatímco většina motorkářů jezdí s respektem a ohleduplností, stále více řidičů automobilů, cyklistů i chodců si všímá jiného trendu: ignorace pravidel, exhibice a pocitu nedotknutelnosti.
Předpisy pouze pro někoho?
Rychlostní limity? Pouhá doporučení. Plná čára? Jen vizuální prvek. A co znamená zákaz předjíždění? Pro některé pouze výzvu. Motorkáři se často pohybují v provozu jako „vlci silnic“, nerespektují pravidla, která pro ostatní platí, a pokud na ně někdo zatroubí nebo upozorní, následuje agresivní gesto či teatrální odplata.
Musí jezdit v houfu, jinak by se ztratili
Jedním z příkladů tohoto druhu chování byla nedávná situace v pražských Štěrboholech. Skupina několika motorkářů najížděla z vedlejší ulice na frekventovanou hlavní silnici. Jeden z nich, s kamerou na helmě a obličejovou maskou v designu nějakého filmového bubáka, bez okolků vjel do protisměru a zastavil tak, aby zablokoval provoz v protisměru. Dokud nenajela celá skupina jeho kamarádů, nehnul se. Řidiči, kteří jeli po hlavní silnici, museli brzdit a čekat. K tomu se jako bonusu dočkali pohrdavého pohledu a posměšného úsměvu. Tohle nebyla pomoc kamarádům. To byla demonstrace arogance. Nebo spíš hlouposti. To skutečně neumí motorkáři jezdit jinak než ve stádu? Ztratili by se, kdyby na hlavní najížděli postupně? Skutečně takové jednání nechápu.
Často jezdí arogantně a nebezpečně
Tento styl jízdy navozuje atmosféru silniční anarchie. Když se k tomu přidá jízda vedle sebe, agresivní předjíždění na plné čáře, jízda v těsných rozestupech, není divu, že se sympatie k motorkářům rychle vytrácejí. A právě tato menšina kazí pověst těm, kteří na dvou kolech jezdí s rozumem.
Automobilisté je prý přehlížejí
Motorkáři se pak často diví, proč na ně ostatní účastníci silničního provozu hledí s nedůvěrou. Častý argument „auta nás nebezpečně předjíždějí a také přehlížejí“ ztrácí na síle, když část jezdců sama pohrdá základními pravidly bezpečnosti. To skutečně přehlédnout nelze. Důvěra se buduje pomalu, ale ztrácí se rychle. Právě podobné arogantní manévry jsou tím, co ji ničí.
Zdvižený prst jako poděkování za ohleduplnost?
Silnice patří všem. Nejsou arénou pro silové předvádění, ale místem, kde by měla panovat vzájemná ohleduplnost. Dokud si to určité skupiny motorkářů neuvědomí, budou dál působit jako ti, kdo nerespektují nic. Jako stádo arogantních hlupáků, jejichž největším „hrdinstvím“ je zdvižený prostředníček směrem k těm, kteří se snaží silniční pravidla dodržovat.
