Článek
Slunné Caorle na severu Itálie patří už léta mezi nejoblíbenější destinace českých dovolenkářů. Pláže, dobré jídlo, v některých hotelech all inclusive program a moře jen pár hodin autem od domova – zní to jako ideální dovolená. Jenže ne všichni místní se na příjezd Čechů těší. Jeden z barmanů v oblíbeném hotelu u pláže se mi při debatě o jeho autě, jezdí stejnou Alfou jako já, svěřil, že jeho zkušenosti s našinci jsou… řekněme, dost rozporuplné.
„Vždycky poznám, kdy dorazila česká skupina,“ říká barman s úsměvem, který je ale spíš křečovitý. „Nejdřív přijdou k baru, objednají si pivo – a už první věta je: Proč je tak teplé? Nebo: Takhle se pivo nečepuje. A pak mi začnou vysvětlovat, kolik má mít pěny, v jakém úhlu držet sklenici a jak dlouho ji nechat odpočinout. Kdybych dostal euro za každou tuhle radu, už bych si mohl otevřít vlastní pivovar,“ směje se ironicky.
Podle něj je to zvláštní kontrast – ve dvě odpoledne si host klidně objedná kapučíno, což je v Itálii považováno za téměř gastronomický zločin, ale u piva je z něj najednou světový expert. „A to nemluvím o pizze,“ pokračuje barman. „Když si někdo řekne o pizzu s ananasem, už se ani neptám. Češi ji milují. V Itálii je to však něco jako dát si špagety s kečupem. Strašný prohřešek.“
Další zvláštní věc, kterou na některých Češích pozoruje, je jejich neochota připustit, že něco nevědí. „U nás se hodně povídá a diskutuje. Pořád se jakoby hádáme. Ale když něco neznám, tak se zeptám. Češi? Nikdy. Oni to vždycky vědí líp. A když ne oni, tak jejich strýc, kamarád, nebo soused, ví přesně, jak to funguje.“
Přestože některé situace jsou pro barmana úsměvné, přiznává, že občas má z českých hostů nervy na pochodu. „V all inclusive baru se pije hodně, to je jasné. Ale někteří Češi mají pocit, že za cenu zájezdu musí vypít a sníst úplně všechno. Pivo, víno, koktejly… a pak si ještě stěžují, že gin tonic není dost silný. Někdy to vypadá, že u vás děláte gin tonic v poměru půl na půl…“
Na závěr ale dodává, že ne všichni jsou stejní. „Jsou i milí, usměvaví hosté, co se chtějí pobavit, ochutnat něco nového a neřeší každou drobnost. Jen by jich mohlo být víc.“
Možná je to pro nás dobrá připomínka – až příště pojedeme k moři, nechme si raději své „zaručené pravdy“ na doma. V cizině si můžeme dovolit být i trochu žáky. Italský barman by to určitě ocenil.
