Článek
Třetí brzdová světla byla v osmdesátých letech spíše módou, než že by nějak výrazně zvyšovala bezpečnost silničního provozu. Na vině nebyla ani tak samotná myšlenka posunout brzdové světlo výše, do zorného pole vzadu jedoucího řidiče, ale světla samotná. V tehdejším Československu se totiž takové doplňky koupit nedaly, a tak si zruční motoristé pomáhali různě. Sám jsem kdysi měl po obou stranách zadního okna u Škody 120 GLS kovovou tyčku, na kterou jsem uchytil mlhová světla. Dneska potkat takové auto před sebou, tak vraždím. A stejně tak tehdejší VB. Zastavili mě u Letenského tunelu v Praze a moje kutilské dílo ocenili odebráním „techničáku“. Spojili to tenkrát ještě s tím, že jsem měl dlouhou prutovou anténu k rádiu, jejíž konec jsem neuchytil ke střešnímu žlábku. Prý by mohla v zatáčce někoho zranit.
Byla to spíš móda. Funkcionalita pokulhávala
Ale zpět k brzdovým světlům. To nejlacinější řešení tehdy spočívalo nejčastěji v zakoupení třetího brzdového světla na nějaké burze v Polsku, nebo v Maďarsku. Většinou se jednalo a obyčejné plastové „vaničky“ s žárovkou a krycím červeným světlem. Ve vaničce nebyla žádná parabola, ani zrcátko. Svítivost se tedy rovnala téměř nule. Samozvaní kutilové tak do zmíněné vaničky dávali například zmuchlaný staniol, nebo malá kosmetická zrcátka, čímž se svítivost sice trochu zlepšila, ale stále se ani omylem nedalo hovořit o nějaké výrazné světelné účinnosti.
Mlhovky svítily dobře
Ten, kdo chtěl investovat trochu více peněz, používal mlhové světlo. Jenže to zase svítilo moc a byla skutečně „radost“ za takovým autem jet například v pomalu se sunoucí koloně. Teprve po roce 1989 se do republiky začaly dovážet značkové autodoplňky, včetně třetích brzdových světel. Ta fungovala sice mnohem lépe, jenže i s těmi mohli mít motoristé potíže. Od 9. února 1999 měly být totiž všechny nově vyrobené automobily vybaveny tzv. třetím brzdovým světlem.
Odebíraly se techničáky
Někteří řidiči však tímto světlem vybavili i svůj dříve vyrobený automobil. To ale policie stíhala a výjimkou nebylo ani odebrání technického průkazu. V roce 1995, kdy tato vyhláška vstoupila v platnost, se totiž neuvažovalo o možnosti dodatečné montáže, a proto nebyla povolena. Pouze výrobce měl možnost nechat schválit automobil včetně středního brzdového světla a požadavky homologačního předpisu zajistit (např. krytování okolí světla, stínící mřížky přímo na skle apod.).
Dnes je to samozřejmost
Dnes je třetí brzdové světlo na vozech naprostou samozřejmostí, která výrazně přispívá k bezpečnosti silničního provozu například na dálnici, kdy je vepředu brzdící auto vidět daleko dozadu. Některá třetí brzdová světla jsou umístěna jen tak obyčejně, za oknem, jindy však tvoří zajímavou designovou součást například střešního spojleru, nebo spodního okraje zadního okna.
