Český čtenář je lakomý a hledá důvody, proč za obsah neplatit

Platit za obsah na internetu? V českém prostředí to stále zní jako výstřelek. Když přijde řeč na kvalitu článků, názor má každý, a ne zrovna mírný. Platit za ni však? To už je jiná otázka. Proč český uživatel internetu požaduje prémiový obsah, ale není ochoten za něj utratit ani korunu?

Minulý článek na téma placení za obsah na internetu vzbudil opravdu vášnivé emoce. Jeden z častých argumentů pod článkem totiž zní, že kvalitní obsah je něco, za co lidé rádi zaplatí, ale ten současný tomu prostě neodpovídá. Jeden čtenář to shrnul přesně: „Kvalitní čtení, které mi něco dá, rád ocením a zaplatím.“ Ale co je tím kvalitním čtením? Podle tohoto uživatele jde o texty, které „mají hlavu a patu, jsou bez hrubek,“ a mají jasnou hodnotu. Problém ale nastává ve chvíli, kdy většina čtenářů hledá důvody, proč neplatit. Pokud totiž platit odmítají, začínají padat argumenty, že to, co se jim nabízí, „nemá kvalitu“ – a že kdyby mělo, rádi by přispěli. Tady se to ale často láme. Většina z nich totiž jen málokdy opravdu sáhne do kapsy, i když před nimi stojí prémiový obsah.

Další běžná výhrada zní, že internet je přece plný reklam, a tím pádem by nemělo být potřeba platit za cokoliv dalšího. Jeden komentátor to shrnuje slovy: „No zdarma… co ty reklamní banery?“ A má vlastně pravdu, reklamy na webu jsou všudypřítomné. Jenže co se stane, když si čtenář zapne Adblock a všechny ty banery zmizí? Příjmy vydavatelů se zmenší, protože bez reklamního prostoru se web stává neziskovým projektem.

Přitom jsou právě tyhle reklamy často důvodem, proč někteří čtenáři odmítají platit. „Nechci platit za články, když mě neustále obtěžují reklamy,“ říkají, a přitom si neuvědomují, že právě tyto reklamy platí alespoň část toho obsahu, který konzumují. Kruh se uzavírá – obsah je zdarma, ale vadí reklamy. Obsah je placený, ale vadí platba. Co tedy s tím? Chceme vůbec podporovat tvorbu obsahu, nebo jen hledáme další výmluvy, proč neplatit?

Technologie pokročily a s nimi i nové výmluvy. Jeden z uživatelů v komentáři cynicky poznamenává, že brzy nebudou články psát lidé, ale umělá inteligence. „Stačí zadat téma a článek je za pět sekund hotový,“ tvrdí. A je pravda, že se s rostoucí popularitou nástrojů jako ChatGPT může zdát, že brzy nebudeme potřebovat novináře. Jenže tento názor vynechává jednu podstatnou věc. I když by umělá inteligence mohla teoreticky psát články, kdo by je kontroloval? Kdo by za ně nesl odpovědnost? A hlavně, kdo by platil za jejich produkci?

Je hezké myslet si, že AI může všechno vyřešit. Ale i stroj potřebuje lidskou ruku, která mu nastaví parametry, zkontroluje výsledky a zajistí, že výstup bude odpovídat etickým a obsahovým standardům. To všechno ale stojí čas a peníze – a kde se vezmou, když za obsah nikdo nechce platit?

Pak jsou tu čtenáři, kteří tvrdí, že platit za obsah je zbytečné, protože sami dělají mnoho věcí zdarma. „Dělám a dělala jsem spoustu věcí zdarma, pro dobrý pocit,“ říká jeden z komentářů, a dodává, že peníze nejsou všechno. Ano, peníze nejsou všechno, ale v případě profesionální novinářské práce jsou klíčovým nástrojem, jak udržet kvalitu a kontinuitu.

Dobrovolnictví a psaní článků pro radost jsou hezké ideály, ale realita médií je jiná. Redakce musí platit zaměstnance, udržovat servery, financovat investigativní žurnalistiku. Když tedy čtenáři tvrdí, že nechtějí platit, protože se sami obejdou bez peněz, je to sice hezké, ale nereálné. Profesionální obsah prostě zdarma nevzniká.

Český čtenář internetu je náročný. Chce kvalitní obsah, ale nechce za něj platit. Vadí mu reklamy, ale nechce přispět, aby zmizely. Tohle není jen česká vlastnost – je to globální trend. Vždyť přece když je něco online, musí to být zadarmo, ne?

Pokud však chceme, aby vznikaly kvalitní magazínové články, investigativní reportáže a hluboké analýzy, musíme si uvědomit, že to něco stojí. A že někdo musí ty novináře, editory a další lidi v pozadí zaplatit. Jinak nám zůstanou jen prázdné fráze a Ctrl+C články, na které si dnes tolik stěžujeme.