Článek
Pamatujete, jak se opravovaly silnice před rokem 1989? Ne? Nevadí. Opravují se tak stále. Pracuje se jenom od 8 do 15 hod, mezitím proběhne několik svačinek a konzultací se sekanou v ruce o tom, jestli už je díra dost hluboká, nebo se bude muset kopat ještě zítra. Nakonec se rozhodne, že se bude kopat i zítra a hurá domů. A tak to jde den za dnem. Silnice ucpané, nervozita řidičů na maximu, ale bagrista i řidič náklaďáku s hlínou mají úsměv na rtech. Hlavně klídek a nikam nespěchat. O čem to píši?
Třeba o aktuální situaci na křižovatce Poděbradská – Průmyslová v Praze 9, která je jedním z nejvytíženějších dopravních uzlů v hlavním městě. Denně tudy projedou desítky tisíc aut – osobních i nákladních. A právě teď, v době, kdy se dopravní situace v Praze dlouhodobě blíží svému maximu, přišla rekonstrukce. Nic proti opravám – silnice se musí udržovat. Problém je způsob, jakým se to dělá.
Místo aby se práce plánovaly tak, aby omezily provoz co nejméně, dělníci na Poděbradské pracují pouze přes den, v dopravní špičce, kdy je průjezdnost už tak na hraně. Výsledek? Kolony, které se táhnou až k dálnici D8 a ochromují velkou část severovýchodní Prahy. Ranní cesta z Černého Mostu do centra trvá místo dvaceti minut klidně hodinu a půl, od ústecké dálnice jsem jel dvě hodiny. Hrůza.
A teď si položme jednoduchou otázku: Proč se v roce 2025 stále opravuje takhle?
Když se na místo přijedete podívat, uvidíte typický obraz českého silničního socialismu: jeden bagřík, pár kuželů, tři dělníci opření o lopatu. Zatímco tisíce lidí v kolonách ztrácí čas, palivo i nervy, na stavbě se zdánlivě nic neděje. Práce postupují tempem, které by neobstálo ani u rekonstrukce polní cesty.
V Rakousku, Německu nebo Švýcarsku je přitom naprosto běžné, že se na podobně exponovaných místech pracuje 24 hodin denně– ve směnách, s umělým osvětlením, často i o víkendech. Ano, stojí to víc. Ale výsledek je hotový za zlomek času a dopravní omezení trvá třeba dva týdny, ne dva měsíce.
Odpovědnost politiků
V Praze ale zjevně nikomu nevadí, že město každé ráno kolabuje kvůli jednomu rozkopanému pruhu. Politici, kteří tyto stavby schvalují, by si měli uvědomit, že tím trestají desetitisíce lidí. Každý den.
Selhání magistrátu, který dovolí takový režim prací
Když někdo v Praze 9 způsobí kolaps půlky města kvůli pár metrům asfaltu, měl by za to nést politickou odpovědnost. Ne se vymlouvat na počasí, dodávky materiálu nebo bezpečnostní limity. Pokud komunální politici dovolí, aby město stálo kvůli neschopnosti nebo pohodlnosti, měli by okamžitě rezignovat.
Praha potřebuje moderní přístup
Doba se změnila. Praha už dávno není provinční město, kde si každý řidič najde objížďku. Je to evropská metropole s hustou dopravou a minimálními rezervami. Každá uzavírka znamená dominový efekt – kolony, zpožděné autobusy, zvýšené emise, ztracený čas. Řešení přitom existuje. Stačí se podívat k sousedům:
· noční práce na exponovaných úsecích,
· koordinace uzavírek napříč městem,
· dohled na efektivitu stavebních firem,
· a hlavně politická vůle nenechat město zbytečně kolabovat.
A pokud to někdo stále nechápe, možná by si měl příště do ranní kolony stoupnout taky. Stačí pár hodin stát na Průmyslové a hned pochopí, že tohle není o opravě silnice.
Tohle je symbol neschopnosti řídit město pro lidi, ne pro stavební zakázky.
