Článek
Auta vzácnější než zlato
Dnes to zní neuvěřitelně, ale před rokem 1989 byla situace s auty zoufalá. Nové vozy byly nedostatkové zboží a ojetiny se často prodávaly dráž než nové modely. Dva až tři roky staré auto mohlo stát klidně i o desítky tisíc více, než byla jeho původní cena v Mototechně. Podle Petra Přikryla, dlouholetého prodejce na Libeňském ostrově, byl prodej ojetých vozů v socialistickém Československu skutečné dobrodružství.
Všechno šlo na dračku
Prodalo se doslova vše. I dvacet let starý Trabant obvykle zmizel do druhého dne. Lidé byli ochotni dát úplatky, jen aby získali jakékoliv pojízdné auto. Před branami autobazaru se stály fronty a zákazníci si připláceli prodejcům, aby jim „schovali“ lepší kusy. Kupující byli zoufalí, protože bez auta byl člověk v té době téměř odříznutý od světa.
Chalupaření a hlad po autech
Obrovská poptávka po vozech souvisela s fenoménem chalupaření. Mnozí městští obyvatelé vlastnili chaty a chalupy, kam jezdili trávit víkendy. Kromě rodiny bylo potřeba převézt stavební materiál, zahradní nářadí nebo staré spotřebiče. Lidé proto sháněli jakékoli auto, ideálně s velkým kufrem nebo tažným zařízením.
Černý trh v plném proudu
Prodat auto dráž, než stálo nové, však mohlo znamenat problém. Socialistické zákony považovaly takovou transakci za spekulaci, což byl trestný čin. Aby se vyšší cena „obhájila“, přidávaly se do smluv různé příslušenství – například střešní nosič nebo tažné zařízení. Situace ale vedla ke vzniku černého trhu s ojetými vozy. Prodejní inzeráty tehdy neexistovaly online, a tak se využívaly osvědčené triky – třeba papírky s telefonními čísly vhazované do pootevřeného okénka vystaveného auta.
Králem trhu byly žigulíky
Nejžádanější byly sovětské žigulíky, zejména model 2107. Tento relativně výkonný, pohodlný a dobře vybavený vůz byl snem mnoha motoristů. Nový stál kolem 90 tisíc korun, ale dvouletý se běžně prodával za více než 110 tisíc. Velký zájem byl také o Dacie, Škody Rapid a Garde, rumunské Oltcity nebo Volhy, po kterých prahli hlavně sovětští občané žijící v Československu.
Historie se možná opakuje
Dnes už se za ojetiny úplatky neplatí, ale situace na trhu se začíná podobat té předrevoluční. Nová auta jsou čím dál dražší a nedostupnější, ojetiny mizí z trhu a jejich ceny letí vzhůru. Možná nás čeká další éra, kdy lidé budou platit za tříleté auto víc, než stál nový model. Déjà vu?
