Článek
Když jsem se nedávno díval do účetních knih, zjistil jsem, že za celou dobu mého podnikání jsem do sociálního systému přispěl částkou skoro 2 miliony korun. Do zdravotního systému to byl jeden milión a na dani z příjmu jsem, i přes uplatňovaný paušál, zaplatil téměř 1,5 miliónu korun. Celkem jsem tedy do státní pokladničky „odevzdal“ přes 4,5 miliónu korun. A to mě ještě nějakých deset let práce čeká. Alespoň tedy doufám.
Peníze pro jednoho důchodce na 20 let
Jestli to v podnikání půjde jako doposud, dá se očekávat, že do státního rozpočtu přispěji celkovou částkou kolem 6 miliónů korun. Když bychom počítali s důchodem 25 tisíc korun, vystačí zmíněných šest milionů jednomu důchodci na celých dvacet let. Samostatnou kapitolou je potom odvod DPH, ale to do téhle matematiky asi nepatří.
Starám se sám o sebe
Nechám na každém, jestli je to hodně, nebo málo. Pro mě osobně je ale velký rozdíl šest miliónů mít, nebo je nemít. Tím spíše, když jsem za celou dobu svého podnikání nepožadoval od státu ani korunu. Nikdy jsem nedostal žádnou nemocenskou, nikdo mi neplatí dovolenou, telefon, služební auto, nedostávám stravenky, nikdo mi nepřispívá na důchodové pojištění, ani nenabízí jazykové kurzy, nebo třeba „sick days“.
Je to moje volba
Ale aby nedošlo k mýlce. Sám jsem si tuhle cestu vybral a ani za výše uvedené „výhody“ bych neměnil. Osobně se mě ale dotýká, když se v mediálním prostoru objevuje názor, že OSVČ jsou „vyžírkami“ sociálního systému a že žijí na úkor „normálních“ zaměstnanců.
Dejte živnostníkům více prostoru
Jak na to proboha někdo přišel? Jak si může někdo myslet, že ten, kdo pracuje deset hodin denně, bez nároku na placenou dovolenou (musí si na ni vydělat sám), ten, který si musí sám sehnat zakázky, sám vystavit faktury, sám hlídat, aby mu je vůbec někdo zaplatil a ten, který si nemůže dovolit být nemocný, protože mu to nikdo nezaplatí, žije na úkor „normálních“ zaměstnanců? Jak si může někdo myslet, že OSVČ, který doposud vygeneroval peníze pro slušný důchod jednoho důchodce na dvacet let, je „vyžírkou“ systému?
Raději OSVČ než na „pracáku“
Bylo by také dobré si uvědomit, že OSVČ jsou mnohdy lidé, kteří přišli o práci. A místo toho, aby zatěžovali sociální systém tím, že se přihlásí na „pracák“, začali sami podnikat. Ano, možná v malém, možná jenom v malé dílničce opravují boty, nebo opravují kapající kohoutky. Ale jsou to lidé, kteří se snaží postarat sami o sebe. Rozhodně si nezaslouží, aby se o nich v mediálním prostoru hovořilo jako o lidech, kteří vysávají systém.
Stejná práva pro všechny?
Jestli chce stát po OSVČ aby přispívali do systému ještě vyššími odvody, měl by jim nabídnout to, co mají běžní zaměstnanci. Alespoň tedy to, co mají zaměstnanci ze zákona. Tedy například placenou dovolenou a státní svátky, právní ochranu ve vztahu k zaměstnavateli (například výpovědní lhůtu, odstupné v případě výpovědi, nebo třeba pojištění odpovědnosti) a také třeba mateřskou dovolenou. Zatím ale odvody jenom zvyšuje. Jak dlouho ještě?
