Článek
Nikdy bych nevěřila, že mop a prachovka dokážou rozpoutat takový zájem. A přitom to začalo docela nevinně. V covidové době jsem dostala „padáka“, takže jsem musela něco vymyslet. Vmyslela jsem úklidovou firmu a docela mi to fungovalo. Jenže pak přišla válka na Ukrajině a najednou byla plná Praha uklízeček s mnohem nižší cenou, než jsem nabízela já.
Chápala jsem je, ale radost mi tahle konkurence vážně neudělala. Jednou večer jsem seděla u počítače, s vínem a lehkým pocitem, že svět marketingu už mě dávno předběhl a že nemá vlastně moc co nabídnout. Mám sice úklidovou službu, poctivou, spolehlivou, ale nudnou. Vypila jsem skoro celou lahvinku, když mě to napadlo. Zkusím trošku provokace. Napíšu na sociální sítě: „Začínám s nahým úklidem. Ceny podle odvahy.“
Myslela jsem, že to auditorium pochopí jako vtip. Nepochopilo. Do deseti minut mi začal vibrovat telefon jako startující helikoptéra. Přišlo 76 objednávek. Sedmdesát šest! Z toho pět žen, tři páry a zbytek muži, kteří se — jak tvrdili — „chtěli přesvědčit, jak to vlastně funguje“.
V tu chvíli jsem měla dvě možnosti: buď dělat „mrtvého brouka“ nebo to využít. Tak jsem se nadechla, přejmenovala stránku na „Úklid s humorem – odvahu nechte na mně“. A světe, div se, objednávky dál přibývaly. Lidi evidentně nechtěli jenom nahotu. Té jsou všude tuny. Chtěli zážitek, historku, úsměv v jinak šedivém týdnu.
Začala jsem tedy jezdit po Praze, vysávala, drhla koupelny, utírala prach a poslouchala historky o tom, jak každý druhý klient „jen z legrace klikl na objednat“. Někteří se smáli, jiní zrudli, ale všichni dobře platili. A hlavně – všichni mluvili o mém „nahém úklidu“. Šeptanda fungovala skvěle.
Dnes už mám logo, web, a dokonce i merch s nápisem „Nebojte se čistoty“. A když se mě někdo ptá, jestli u toho opravdu jsem nahá, odpovídám: „Ano, úplně“. Takže ano, začala jsem nabízet nahý úklid. Ale jestli v tom někdo vidí erotiku, nepochopil pointu. Já totiž neprodávám tělo, já prodávám nadsázku – a kbelík s humorem. Pravdou ale zůstává, že skoro každý muž naznačí, že by se nezlobil, kdybych nabídla „extras“, tedy něco navíc. Bohužel, nebo vlastně bohudík, nenabídla. Jde opravdu jen o úklid.
