Článek
Do Thajska jsme letěli na tři týdny. Chtěli jsme trochu dobrodružství – pár dní v Bangkoku, pak se přesunout na jih k moři. Letenky nebyly zrovna levné, ale říkali jsme si, že jednou za život se to dá. První den ve městě jsme vyrazili k Velkému paláci. Bylo vedro, ruch, tisíce skútrů, vůně jídla z pouličních stánků – typický Bangkok.
Cestou nás zastavil starší pán, slušně oblečený, angličtina bez chyby. Dali jsme se do řeči, ptal se, odkud jsme, co plánujeme. Když slyšel, že míříme k paláci, jen se zasmál: „Dneska je zavřeno, speciální buddhistický svátek! Ale já vám poradím lepší trasu, místní chrámy, žádní turisté!“ Vypadal důvěryhodně. Říkali jsme si, jaké máme štěstí, že nám ušetřil čas a nějaké peníze. Víc jsme se mýlit nemohli.
O pár minut později už jsme seděli v tuk-tuku. Cena byla směšná, prý speciální sleva pro „lucky tourists“. Jenže místo krátké jízdy po centru jsme objížděli půl města. Každou chvíli zastávka – u obchodu se šperky, u krejčího, v „autentické“ galerii. Tuktukář nás trpělivě přesvědčoval, ať si něco koupíme, že dostane provizi na benzín. Po hodině a několika neplánovaných nákupech jsem měl v ruce oblek, který jsem nikdy nechtěl, a o čtyři sta dolarů lehčí peněženku.
Večer jsem si ověřil, že Velký palác byl samozřejmě otevřený celý den. A já jsem právě zažil jeden z nejznámějších thajských podvodů. Stačilo se podívat na internet, kde se to podobnými zážitky jenom hemží. Ale co už, alespoň mám oblek. Sice nevím, jak zmuchlaný přežije cestu v mém, už tak narvaném, batohu, ale podle krejčího se prý nemačká. Nevěřím, ale doufám.
Zpětně si říkám, že to byla lekce, kterou jsem asi potřeboval. Bangkok je úžasné město – hlučné, voňavé, plné života – ale je třeba dávat pozor. Turisté jsou tu pro mnohé živobytím. Pokud někdo tvrdí, že je něco „zavřené“, zpozorněte. Památky si vždycky ověřte sami a pokud chcete jezdit po městě, stáhněte si aplikaci Grab – thajskou obdobu Uberu.
