Článek
Andrej Babiš si v úterním sněmovním projevu posteskl, že Evropa prý přijala válku na Ukrajině jako nový normál, že prý nikdo nehledá cestu k míru, a namísto toho se jen posílají další zbraně. Tento postoj, převzatý od Donalda Trumpa a jeho kontroverzní kritiky Volodymyra Zelenského, je nejenom cynický a nebezpečný, ale podle mě také ostudný.
Populismus nade vše
Andrej Babiš tak totiž vyslal jasný signál, že smysl pro čest, morálku a základní principy slušnosti mu je naprosto cizí. Hraje na populistickou notu. Asi už zapomněl na to, kolik sovětských vojáků bylo v České republice, resp. Československu, před rokem 1989, kdy jsme po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 nenalezli v Evropě, a vlastně ani jinde ve světě, jiné, než diplomatické zastání. Tehdy se v podstatě potvrdilo rozdělení sfér vlivu poválečné Evropy, které ustanovila Postupimská, resp. Jaltská dohoda v roce 1945.
V roce 1968 nám nikdo nepomohl
Nikdo nám tehdy nepomohl a dodnes má z tohoto období nesvobody velká část českých a slovenských občanů trauma. Některým ta doba ale vyhovovala. Možná právě těm, kteří se nyní nepodivují nad tím, že Trump, místo toho, aby postavil do latě agresora Putina, potupně peskuje Volodymyra Zelenského, který se tři roky brání ruské invazi. Dává mu najevo, že nemá dostatečně vysoké karty, dotazuje se ho, proč nepřijel v saku atd. Jenže přesně, jak řekl král Charles III: „Nemusíte se omlouvat za dresscode, když jste oděn do cti a odvahy.“
Musíme si, v zájmu vyššího principu mravního, ubrat ze svého pohodlí
Nemám pro postoj Andreje Babiše pochopení a stydím se za to, že je v české vrcholné politice takový postoj tak výrazně zastoupen. Stydím se za to, že významný český politik upřednostňuje populismus nad slušností a morálkou. Ano, někdy to bolí, být čestný, slušný, poctivý a spravedlivý. Někdy si kvůli těmto hodnotám holt musíme trochu ubrat ze svého pohodlí. Jsou to totiž hodnoty, které by nikdy neměly ustoupit politickém hrám, osobním ambicím či ekonomickém ziskům. Bohužel, ne všichni si to uvědomují. Někdy je snadnější zavřít oči, přivřít dveře a doufat, že se nás problém netýká. Někdy je pohodlnější dívat se jinam. Někdy je snadnější hřát se v populistických frázích a předstírat, že hledáme „mírové řešení“. Jenže opravdový mír nikdy nevzejde z toho, že oběť přikývne agresorovi. Opravdový mír vzniká tam, kde se zlo pošle do patřičných mezí. Bez ohledu na to, že to nemusí být zrovna ekonomicky výhodné. Jenže k tomu je potřeba odvaha.
Silnější nesmí vyhrát jen pro to, že je silnější
Nejde totiž o peníze, o „obchod“ nebo o geopolitickou strategii. Jde o elementární princip: silnější nesmí beztrestně ničit slabšího jen proto, že má větší armádu a větší apetit po moci. Kdo tvrdí opak, popírá nejen lidskou důstojnost, ale i všechno, co nás dělá civilizovanou společností. Pokud přijmeme tezi, že se menší národy musejí podvolit silnějším, přijímáme současně i možnost, že jednoho dne budeme těmi, kdo se podvolí. Dějiny už párkrát ukázaly, jak to dopadá.
Záleží na nás, jakou budoucnost si zvolíme
Babišova slova nejsou projevem diplomacie. Jsou projevem populismu a cynické kalkulace. Možná chce volby vyhrát jakoukoli cestou, možná si myslí, že voliče nezajímá, na jaké straně bude stát. Jenže my bychom se měli zajímat. Protože jde o mnohem větší věc než o jedny volby. Jde o naše hodnoty, naši identitu a o to, jakou budoucnost si zvolíme. A těch, kteří se morálky vzdávají pro levný zisk, se dříve nebo později dějiny zbaví. Ale to už může být pozdě a my skončíme špatně.
Skutečně mohou všechno?
Skončíme ve chřtánu silných a mocných individuí, kteří mají pocit, že díky své ekonomické a politické síle mohou všechno. Jenže kdyby to tak bylo, tak nebyl žádný listopad a my jsme se dnes mohli mít „skvěle“. Třeba jako v Severní Koreji. Stačilo přeci být ticho, nebojovat, nesnažit se, nepomáhat si a rezignovat ne všechny hodnoty, které v nás komunisti celých dvacet zadupávali. Naštěstí se to nestalo.
Buďme slušní
A nesmí se to stát ani teď. I přes to, že Babiš je z chování Trumpa nadšen. Babiš možná vyhraje volby, možná zase bude na někoho v televizi ukazovat a říkat „Řekněte kdo to byl, nebuďte slušnej“, ale to nás nesmí zastrašit. Naopak. Proti takovým se musíme semknout a dát jim najevo, že dříve nebo později skončí v propadlišti dějin. Jinak tam totiž skončíme my sami.
