Článek
A k tomu ještě řidiči, kteří zcela úmyslně zaparkují přes dvě i tři parkovací místa, jen aby jim někdo náhodou neškrábl lak. Pokud pravidelně jezdíte do nákupních center, nejspíš už jste si všimli, že podobné chování není výjimkou, ale spíš smutným standardem.
Co je na tom nejhorší? Že se často nejedná o přehlédnutí nebo krátkodobé selhání. Mnozí řidiči k těmto praktikám přistupují naprosto vědomě, s klidem a pocitem nadřazenosti. Parkoviště před supermarketem se tak místo organizovaného prostoru mění v džungli, kde platí zákon silnějšího – nebo alespoň arogantnějšího.
Zvláštní kategorií jsou místa pro invalidy. Jsou širší, blíže ke vchodu a často poloprázdná – a právě to je pro některé řidiče dostatečný důvod „si tam na chvilku stoupnout“. Přitom stačí obyčejná empatie. Ta místa jsou určena lidem, pro které může být cesta od zadního konce parkoviště až k obchodu prakticky nemožná. A pokud se na ně dostane někdo bez oprávnění, nejen že porušuje zákon, ale především ukazuje naprostý nedostatek ohleduplnosti.
Další absurditou jsou situace, kdy řidiči bezdětných vozů zabírají stání vyhrazené pro rodiče s malými dětmi. Vysvětlení? „Však jsou volná.“ Ano, teď možná jsou – ale co za pět minut, až přijede maminka s kočárkem? Tahle místa jsou širší kvůli manipulaci s dítětem a autosedačkou, a to zcela oprávněně.
A co parkování přes dvě místa? To je doslova parkovací exhibicionismus. „Ať mi někdo nepoškrábe auto,“ říkají jeho aktéři. Jenže tím přenášejí své obavy na ostatní, které připravují o parkovací místo. Takové chování je sobecké a v konečném důsledku ohrožuje komfort i bezpečnost všech ostatních.
Mnozí čeští řidiči se hájí známým rčením: co není zakázáno, je povoleno. Jenže ve vyspělé společnosti by pravidla měla být až posledním krokem. Základem by měla být slušnost, ohleduplnost a obyčejný selský rozum. Na parkovištích před obchodními centry to ale vypadá, že na Čechy často jinak než zákazem, příkazem nebo pokutou nic neplatí. A protože akce vyvolává reakci, už několikrát jsem zaslechl názor, že by si takový hulvát zasloužil vypustit všechna čtyři kola. Nedoporučuji…
Naštěstí existují výjimky – a je na nás všech, abychom svým chováním ukázali, že bezohlednost nemá na silnicích ani parkovištích místo. Protože někdy stačí opravdu málo: zvolit jiné stání a ušetřit tím někomu jinému spoustu komplikací.
