Článek
Nikdy by mě nenapadlo, že obyčejné solární panely a auto na elektriku dokážou mezi lidmi vyvolat takovou nevraživost. Vždycky jsem měl se sousedy normální vztahy – pozdravili jsme se, občas si půjčili nářadí, prohodili pár slov. Dokonce občas byla i společná grilovačka. Nic, co by stálo za řeč, na vesnici to tak chodí. Jenže pak jsme se s manželkou rozhodli investovat do panelů na střeše a od té doby jako by se všechno změnilo.
Firma přijela s technikou, na střeše pracovali několik dní. Hned první ráno slyším od souseda přes plot: „No jo, vy si to můžete dovolit.“ Řekl to s úsměvem, ale tón byl ironický. Neřešil jsem to. Jenže od té doby jsem si začal všímat dalších poznámek. Že je to prý drahý výstřelek, že panely kazí vzhled ulice, že to určitě děláme jen proto, abychom se předváděli a určitě jsme na to získali statisíce jako dotaci. Přitom pravda je prostá – chtěli jsme snížit účty a mít jistotu, že když ceny energií zase vyletí, nebude to pro nás taková rána.
Jen co se panely namontovaly, začaly stížnosti. Soused tvrdil, že se mu od panelů odráží světlo do oken. Jenže jeho dům stojí úplně jinde, není možné, aby k němu něco svítilo. Přesto si šel stěžovat na úřad. Přišla kontrola, všechno prohlédla a uzavřela, že je vše v pořádku. Myslel jsem, že tím to skončí. Jenže neskončilo.
Začaly přibývat drobnosti, které by vás samotné ani nenapadly. Najednou vadilo, že parkuju auto „příliš blízko“ k jeho plotu. Že mám prý hlučnou sekačku. Že náš kompost smrdí. Vždycky to byla maličkost, ale dohromady to začalo být nepříjemné. Dokonce se stalo, že soused nechal stát auto kousek před naším vjezdem. Ne tak, aby to bylo na policii, ale dost na to, aby se mi špatně vyjíždělo.
A pak přišla poslední kapka. Letos na jaře jsme si pořídili novou elektrickou Škodu Enyaq. Chtěli jsme využít vlastní elektřinu ze střechy, jezdit levněji a tišeji. Pro nás to byla logická volba – auto, které nám dává smysl. Jenže v očích sousedů to bylo něco jako vyhlášení války. Od té chvíle cítím, že už nezávidí jen panely, ale i auto. Poznámky typu „To už fakt nevíte, co s penězi?“ nebo „To vám ty soláry tak sypou?“ se objevují čím dál častěji. V očích mají pocit, že když máme panely a nové auto, musíme být milionáři. Pravdu, že všechno splácíme na leasing a úvěr, už nikdo slyšet nechce.
Nejhorší na tom je, že atmosféra se úplně změnila. Dřív jsme si normálně podali ruku, dneska sotva kývneme hlavou. Manželka už ani nechce chodit na zahradu, protože cítí ty nepříjemné pohledy přes plot. Děti se mě ptají, proč „jsou ti od vedle pořád naštvaní“. Co jim mám říct? Že lidem prostě vadí, když si někdo něco pořídí?
Nemyslím si, že by nám sousedi chtěli přímo škodit. Ale to, co dělají, je taková drobná šikana, která člověku znepříjemní život. A to jen kvůli závisti. Upřímně – čekal jsem, že největší starosti kolem panelů budou technické, ale vůbec by mě nenapadlo, že to nejhorší přijde od lidí, kteří bydlí pár metrů od nás.
