Požár Veletržního paláce v Praze – sabotáž, nešťastná náhoda, nebo nedbalost

Veletržní palác v Praze, dnes známý jako domov sbírek moderního a současného umění Národní galerie, se stal místem jedné z největších katastrof v historii české architektury a kultury. V noci 14. srpna 1974 zde totiž vypukl ničivý požár, který téměř zničil tuto významnou funkcionalistickou budovu. Co se vlastně stalo a jaké byly důsledky tohoto osudového dne?

Příčiny požáru zůstávají dodnes nejasné, ačkoliv existuje několik teorií. Nejčastěji se mluví o zkratu v elektrickém vedení, který mohl způsobit jiskru a následný oheň. Další teorie naznačují, že požár mohl být způsoben lidskou chybou nebo dokonce úmyslným zapálením. V době komunismu však nebylo obvyklé otevřeně spekulovat o sabotáži, a proto se oficiálně nikdy nepodařilo prokázat úmyslný zásah.

Požár, který v roce 1974 zachvátil Veletržní palác v Praze, se stal jednou z největších tragédií moderní české architektury. Přestože oficiální verze uvádí, že za požár mohli lakýrníci, kteří nedbalostí způsobili zkrat v blízkosti těkavých látek, existuje řada spekulací, které naznačují, že příčina mohla být mnohem závažnější.

V přízemí Veletržního paláce totiž sídlily sklady Lidových milicí, které byly údajně naplněny výbušninami a zbraněmi. Pokud by skutečně došlo k požáru v této části budovy, mohla by se situace vymknout kontrole a následky by byly mnohem horší. Tato možnost vyvolala v té době vlnu spekulací, zda se nejednalo o záměrný čin nebo fatální selhání bezpečnostních opatření.

Oheň se rozšířil rychle, částečně kvůli dřevotřískovým deskám, které byly použity při přepažení kancelářských prostor. Tyto materiály vytvořily ideální podmínky pro šíření plamenů, a jakmile strop ve Velké dvoraně spadl, vznikl komínový efekt, který požár ještě zintenzivnil. Zatímco oficiální verze tvrdí, že hlavní úkol hasičů byl zabránit šíření požáru na okolní budovy, mnozí pochybují, zda bylo možné v tak nebezpečné situaci skutečně uchránit okolní majetek​.

Požár byl nakonec uhašen až po několika dnech, ale z Veletržního paláce zůstala jen železobetonová konstrukce. Spekulace kolem příčin požáru a údajného uskladnění nebezpečných materiálů přetrvávají dodnes, a i když se oficiální verze drží technické závady, otázky zůstávají otevřené. Rekonstrukce budovy, která následovala, byla nákladná a dlouhá, ale Veletržní palác nakonec našel nové využití jako domov moderního umění, což mu dalo nový smysl a význam.

Požár vypukl v nočních hodinách a jeho rychlé šíření bylo usnadněno množstvím hořlavých materiálů uvnitř paláce. Hašení bylo komplikováno nejen rozsáhlostí budovy, ale také nedostatkem vody. V té době nebyl v blízkosti paláce dostatek hydrantů, což hasičům výrazně ztížilo práci. Hasičské jednotky se potýkaly s nedostatečným vybavením a přístupem k vodě, což vedlo k tomu, že oheň nebyl pod kontrolou až do následujícího dne. Navíc moderní hasičská technika nebyla k dispozici, což způsobilo další komplikace v hašení požáru v tak velkém objektu.

Veletržní palác byl v době požáru domovem několika významných institucí, včetně Československého obchodního zastoupení, které organizovalo různé veletrhy a výstavy. Palác sloužil také jako sídlo několika firem a kanceláří, které zde měly své zázemí. Požár tak zasáhl nejen architektonicky významnou budovu, ale také důležité ekonomické aktivity, které byly s palácem spojeny.

Rekonstrukce Veletržního paláce byla dlouhým a náročným procesem. Práce na obnově paláce začaly brzy po požáru, ale kompletní rekonstrukce trvala až do roku 1995, tedy více než 20 let. Náklady na obnovu byly enormní, odhadují se na stovky milionů korun. Přestože se budovu podařilo obnovit, nikdy již nezískala svou původní slávu a atmosféru. Některé části byly zcela přestavěny, jiné zachovány v původním stylu, což však vedlo k určitému kompromisu mezi původním funkcionalistickým designem a moderními stavebními normami.

Požár Veletržního paláce z roku 1974 zanechal hlubokou stopu v české architektonické historii. Zničil významnou budovu a vyvolal mnoho spekulací, které dodnes nebyly zcela objasněny. Rekonstrukce paláce byla jedním z největších a nejnákladnějších projektů v poválečné historii Československa, který měl za cíl nejen obnovit fyzickou strukturu budovy, ale také zachovat její kulturní a historický význam pro budoucí generace.