Článek
Letěli jsme do Kodaně na třídenní služební cestu. Já, jeho asistentka, a on – šéf, který dokázal být fascinující a náročný zároveň. První den byl nabitý jednáními a prohlídkami kanceláří našich partnerů. Já zajišťovala hladký průběh schůzek, zapisovala poznámky, kontrolovala časový harmonogram. On se soustředil na obchodní jednání, ale občas se na mě tak zvláštně podíval. Bylo v tom něco, co se nedá popsat – napětí, které mě zároveň lákalo i znepokojovalo.
Druhý večer patřil obchodní večeři s klienty. Po návratu do hotelu mě šéf ještě požádal, jestli mu pomohu projít některé prezentace. Byla jsem unavená, ale souhlasila jsem – vždyť šlo o práci. Otevřeli jsme dokumenty, ale v jeden okamžik se atmosféra profi přístupu změnila. Povídali jsme si volně, smáli se, a já pocítila jeho blízkost – byl to jen metr nebo dva, ale mezi námi viselo něco, co se nedalo ignorovat. Jeho pohled byl intenzivní a já jsem cítila, že už to není jen o profesní spolupráci.
Nikdy to nebylo násilné nebo nátlakové. Spíš jemná hra, doteky rukou, které se dotýkaly o něco déle, než by měly, a pohledy, které hovořily víc než slova. Když jsem se konečně odvážila přiblížit, cítila jsem, jak napětí mezi námi vyústilo v něco nečekaného, a přesto podivně přirozeného.
Ráno jsem odešla z jeho hotelového pokoje s pocitem, že se nic navenek nezměnilo, a přesto se všechno posunulo. Během týdne mi šéf oznámil zvýšení platu a nabídku vést nový projekt – přesně to, co jsem už dávno chtěla. Od té doby je naše spolupráce jiná. Respekt samozřejmě zůstává, ale dynamika mezi námi se proměnila – a každý pracovní den má teď mezi řádky něco, co se nedá napsat do smlouvy.
Ta služební cesta mě naučila, že práce není jen o prezentacích a „deadlinech“. Někdy rozhodnutí, která jsou osobní, rychlá a nečekaná, ovlivní víc než hodiny strávené nad dokumenty. A hranice mezi profesním a osobním jsou tenčí, než si dovolíme připustit – zvlášť když stojíte vedle někoho, kdo ví, co chce, a nepotřebuje to vysvětlovat. A morálka? Ale jděte? Žijeme jen jednou. Takže, Carpe diem!
