Článek
Když se potkáváme na chodbě, působí moje sousedka nenápadně. Sympatická ženská, asi čtyřicet let, dvě malé děti, na první pohled obyčejná máma, která to v životě nemá lehké. Sama mi několikrát vyprávěla, že je „samoživitelka“ a že musí spoléhat na dávky. Vždycky u toho má v očích výraz, jako by jí celý svět dlužil alespoň trochu soucitu. Jenže kdo ji zná blíž, ví, že to celé je jen pečlivě udržovaná kulisa.
Řešili jsme v SVJ nějaké změny plateb a někoho napadlo milou sousedku tak trochu prolustrovat. Ukázalo se, že má na sebe napsané exekuce přes milion korun. Podle veřejných databází nevlastní žádný majetek, tedy třeba nemovitost nebo nějakou firmu, podle svých slov do práce nechodí, protože jí nevzali děti do školky. Jenže to vypadá, že realita, alespoň tak, jak to vidíme my, sousedé, vypadá úplně jinak. Pracuje jako zahradní architektka. Zakázky má stále, odměnu dostává zásadně v hotovosti. Když náhodou musí něco fakturovat, jde to přes jejího přítele.
A ten přítel? To je klíč k celé hře. Společně bydlí, vychovávají dvě děti, společně platí nájem a náklady na domácnost. Ale na papíře to tak není. Všechny drahé věci – auto, vybavení domu i spoření – jsou napsané na něj. Ona je oficiálně chudá žena bez příjmu. Výsledek? Exekutor nemá z čeho brát a stát jí ještě vyplácí dávky, protože se tváří, že na všechno zůstala sama.
A co hůř? Jezdí autem za téměř dva miliony. Dobře, možná ho koupila jako ojeté, ale nevypadá tak. Parkuje s ním každý den před domem, takže dobře víme, že to není žádná stará ojetina. Nedávno na schodišti mezi řečí prohodila, že se letos na podzim chystají na dva měsíce do Karibiku. Roatán, celá rodina. Musel jsem se podívat, kde to vůbec je. A pak jsem jen nevěřícně zíral. Lidé kolem mě počítají každou korunu, řeší, jestli si mohou dovolit zaplatit kroužky pro děti nebo dražší zimní bundu. A ona? S milionem v exekucích si plánuje dlouhé prázdniny pod palmami.
Člověk by řekl, že takové situace se stávají jen ojediněle, ale pravda je jiná. Tohle je ukázkový příklad toho, jak u nás funguje šedá zóna. Lidé v exekucích si našli způsob, jak obejít systém: pracují, ale bez oficiálních příjmů. Berou peníze bokem, přepisují majetek na partnery nebo rodinu a žijí život, o kterém si poctiví dlužníci mohou nechat jen zdát.
A nejhorší na tom je pocit nespravedlnosti. Když vidím maminky, které skutečně zůstaly samy s dětmi a doslova počítají drobné na jídlo, cítím zlost. Tyhle ženy žádají o dávky, protože opravdu nemají jinou možnost. A pak je tu někdo, kdo se jen tváří jako chudák, ale ve skutečnosti se veze na vlně pohodlí a luxusu.
Možná bych měl být nad věcí a mávnout rukou. Ale pokaždé, když slyším startovat to její drahé auto, vím, že tahle země má v systému díru tak velkou, že by se do ní vešlo celé letadlo směřující na Roatán.
