Článek
Miloval jsem jednu ženu. trvalo to asi půl roku. Jenže pak jsem potkal druhou. A potom třetí. A teď v tom lítám až po uši. Spím se všemi. Všechno je na dobrovolné bázi, žádné lži, žádné sliby. Všechny to vědí, nic jim nezapírám. A přesto je to složité.
Nedokáži se rozhodnout
Nejsem typický „donchuán“. Nejsem ani žádný citový vyžírka. Prostě jsem měl tu smůlu – nebo štěstí – že jsem postupně potkal tři ženy, které mě dostaly tak, jak se to většině chlapů stane jednou za život. A já je prostě nedokázal od sebe odstrčit. Nikdy se nepotkaly, ale ví o sobě.
Začalo to úplně nevinně
Monika byla první. Krásná, divoká, chytrá. Byl jsem z ní úplně mimo. Všechno s ní bylo jako jízda bez brzd. Umí si užívat života, a to se mi líbí. Ale pak přišla Lucie. Klidnější, přemýšlivější, se smyslem pro humor, který mě dostával na lopatky. Krásně se s ní povídá. Nejen v posteli. No a do toho přišla ještě Jana. A to byla totální bomba. Smyslnost, sebevědomí, energie, co by strhla stadion. Prostě každá z nich má něco, co ty ostatní nemají. A já bez toho nedokážu být.
Nejsem nevěrník
Říkáš si: „klasický“ chlap. Neumí se rozhodnout. Jenže ono to není tak jednoduché. Nejsem nevěrník. Tohle není klasický „podvádím a tajím“. Ne. Jana ví, že nejsem jen s ní. A souhlasí. Dokonce ji to i vzrušuje. Dokonce navrhovala, že se sejdeme všichni, to by ale na ty druhé dvě bylo už moc. A na mě možná taky. Monika, ta to tuší, ale neptá se. A já jí nelžu. Jen jí všechno neříkám. No a Lucie? Ta to ví. Hodně se ptá. A bojuje s tím. A přitom právě ji mám asi nejraději.
Mám výčitky? Jasně že jo
Někdy se ptám sám sebe, jestli jsem v pohodě. Jestli si jen nenamlouvám, že tohle celé je o lásce a ne o egu. Ale když jsem s Monikou, vím, že ji miluju. Když jsem s Lucií, cítím to samé. A když se probudím vedle Jany, mám pocit, že jsem v ráji. Moje city nejsou hra. Jsou skutečný.
Lucii to vadí, ale odejít nechce
Lucie to ale snáší těžce. A já to chápu. Občas mi řekne: „Proč mi to děláš? Nestačí ti jedna žena?“ A já nevím, co jí na to říct. Nestačí. Ale ne protože bych byl nenasytný. Ale protože každá z nich naplňuje jinou část mojí duše. Pak jí to přejde a několik týdnů dělá, jakoby nic. Tak uvidím, jestli to nakonec skousne, nebo odejde. Bylo by mi to líto, ale Janu s Monikou kvůli ní neopustím.
Rodiče? Ti mě chtějí vydědit
Když se to náhodou doneslo mámě, bylo zle. Prý jsem zvrácený, zkažený, a ať se jí ani neukazuju na svatbě sestřenice. Táta se mnou nemluví. Ale víš co? Já se nestydím. Já nikoho nenutím. Nikomu nelžu. Jen miluju… víc lidí naráz. Máma to nakonec přijme. A táta? Já si myslím, že mi spíš tiše závidí, ale před mámou drží basu.
Carpe diem
Nevím. Možná jednoho dne zůstanu jen s jednou. Možná se to všechno rozpadne. Anebo to nějak ustojíme. Ale jedno vím jistě – nechci se omlouvat za to, co cítím. Nežiju podle pravidel, která mi nastavili jiní. Žiju podle srdce. A to mě zatím vede ke třem různým ženám. A i kdyby to všechno zítra skončilo… stálo to za to.
