Článek
V 80. letech 20. století se v Československu oficiálně nepřipomínala role americké armády při osvobození země na konci druhé světové války. Navzdory tomu američtí diplomaté, včetně velvyslance, pravidelně pořádali pietní akty u památníků amerických vojáků v západních a jižních Čechách. Tyto akce byly pečlivě sledovány Státní bezpečností (StB), která se snažila omezit dopad takových akcí na veřejnost.
Zákeřné estébácké metody
StB nemohla těmto pietním aktům přímo zabránit, a tak se uchylovala k různým metodám narušování. Například během projevů amerických diplomatů pouštěla z obecních rozhlasů hlasitou hudbu nebo proslovy oslavující Rudou armádu, aby přehlušila projevy řečníků
V některých případech byly poblíž památníků umístěny transparenty odsuzující politiku USA a podporující Sovětský svaz.
Problémy se daly čekat
A právě takovou situaci jsem zažil v roce 1984 v Rokycanech. Rozhlasová stanice Hlas Ameriky informovala posluchače v tehdejším Československu o tom, že se v Rokycanech uskuteční vystoupení amerického velvyslance k výročí osvobození města americkou armádou. Bylo jasné, že být na takové akci bude zárukou problémů, ale moje babička, která osobně v Rokycanech v roce 1945 americké vojáky vítala, měla jasno. Jedeme.
StB účastníky monitorovala
Přestože tyto akce nebyly oficiálně zveřejňovány, informace o nich se šířily prostřednictvím zahraničních rozhlasových stanic, jako byl Hlas Ameriky. Díky těmto vysíláním se občané dozvídali o plánovaných pietních aktech a někteří se jich i přes riziko postihů ze strany StB účastnili. StB monitorovala účastníky, fotografovala je a někdy jim zabavovala fotoaparáty či filmy.
V Rokycanech bylo toho dne náměstí plné lidí. Zvláštní bylo to, že v ulicích stály kamióny. Stály v řadě, jeden za druhým. Byly jich desítky, v tu chvíli nikdo ještě netušil, že to je součást estébácké aktivity, směřující k přerušení projevu amerického velvyslance.
Velvyslanec se snažil o dialog
V roce 1983 byl velvyslancem Spojených států amerických v Československu William Luers. Tento diplomat působil v Praze v letech 1983–1986 a byl znám svým diplomatickým stylem i tím, že se zasazoval o dialog mezi USA a Československem navzdory napjatým vztahům studené války. V Rokycanech mluvil (jak následně uvedla stanice Hlas Ameriky) o tom, jak americká armáda osvobodila Rokycany, o tom, že je potřeba zdi bourat, nikoliv je stavět, a také o tom, že je potřeba, aby Východ a Západ směřovaly k míru.
Kamióny v Rokycanech splnily účel
Jenže málokdo jeho projev slyšel. Ve chvíli, kdy začal mluvit, pokynuli estébáci a příslušníci VB řidičům kamiónů, aby odjeli. Slyšeli jste někdy nastartovat a rozjíždět se desítky kamiónů najednou? Velvyslanec neměl šanci a jeho slova zanikla v burácení dieselových motorů. O to více si ale jeho vystoupení vážím. Mluvil i přes to, že muselo být jasné, že ho nikdo neslyší. Komunisti v tu chvíli vyhráli. Naštěstí jim zbývalo pouhých šest let. Do dneška mám na výlet do Rokycan památku. Tlustou bílou propisovací tužku s logem VOA.
Navzdory snahám StB o narušení a utajení těchto vzpomínkových akcí se jich účastnily desítky až stovky občanů, kteří chtěli vyjádřit vděčnost americkým vojákům za osvobození. Po odjezdu amerických diplomatů StB často rychle odstranila položené věnce a stuhy v amerických barvách, aby minimalizovala viditelnost těchto pietních aktů.
Byl jste někdo na zmíněné akci v Rokycanech? Napište mi
