Článek
Pro čtenáře, kteří se narodili před rokem 1989, bude následující text pravděpodobně znít jako neuvěřitelná pohádka. Ovšem v těch, kterým v roce 1989 bylo alespoň 15 let, může tohle čtení vyvolat zajímavé vzpomínky. Třeba na to, jak strašně toužili mít na ruce digitálky a ve školní brašně japonskou kalkulačku.
Byla to drahá paráda
Kdo neměl v osmdesátých letech na ruce digitální hodinky, jako kdyby nebyl. Jenže nebyly digitálky jako digitálky. Nejvíce byly žádané digitálky s kalkulačkou. Jejich praktické využití bylo sice sporné, především kvůli titěrnosti tlačítek, ale klávesnice na hodinkách vzbuzovala dojem, že máte na ruce opravdu technologický zázrak. Taková věc ale také něco stála. A nebylo to málo.
Sovětské kalkulátory nebyly v kurzu
To samé se týkalo i kalkulaček jako takových. Byly totiž absolutně nedostupné. Sice existovaly sovětské výrobky s červeným svítícím displejem, ale každý toužil po moderních japonských kalkulačkách s displejem s tekutých krystalů. Taková kalkulačka ovšem mnohdy přišla i na tehdejší dva průměrné měsíční platy. Záleželo pochopitelně na značce a funkcích, které kalkulačka nabízela.
To byly žně
Adam Havlík v knize „Marky, bony, digitálky“ popisuje, jak v tehdejším Československu fungoval polosvět veksláků a černého obchodu. Velmi zajímá je například pasáž, ve které zmiňuje jistého Roberta Pekárka. Ten se měl před rokem 1989 živit právě černým dovozem kalkulaček. V knize je popsáno, jak prohlásil: „Kdybyste měl před Vánocema tisíc kalkulaček, tak za den jste je prodal. Mohl jsem obejít hospody, a každej hospodskej si ji vzal po pěti tisících. Mě stála kolem tisíce korun. To byly žně. Šílený. To už se nevrátí.“
Digitálky jako milionový byznys
Ve stejné knize autor zároveň popisuje, jak se do tehdejšího Československa dostávaly zmíněné digitální hodinky. Hlavním „dovozcem“ digitálek byl tehdy údajně jakýsi Miroslav Provod. Ten dovoz digitálních hodinek do socialistického Československa povýšil na milionový byznys. Hodinky prý dovážel v kamiónech, autobusech a také ve vlacích, kde měl vybudované různé skrýše.
Převlékal se za hokejistu
Zajímavé také bylo, jak se hodinky z vlaku dostaly ven. Podle autora knihy je v různých balících vyhazovali pašeráci z vlaku v místech, kde jel vlak sníženou rychlostí. Zpočátku však prý hodinky vynášel z nádraží sám Provod. Mnohdy v převleku, aby nebudil podezření. Úsměv budí například zmínka o převleku hokejisty, který si nesl tašku s výstrojí. Místo výstroje však byly v tašce digitálky. No, jak řekl „obchodník“ s kalkulačkami. Byla to šílená doba.
Zdroj: Adam Havlík; Marky, bony, digitálky. ISBN 978-80-7601-694-1
