Článek
Nikdy jsem si nemyslela, že si dobrovolně naordinuji něco jako erotický detox. Mám ráda blízkost, doteky, sex – beru ho jako přirozenou a důležitou součást života. Jenže někdy přijde chvíle, kdy cítíte, že se něco vymklo z rovnováhy. U mě to bylo přetížení – tělem i hlavou. Přišlo mi, že jsem pořád „zapnutá“. Tělo i mysl běžely na výkon, na touhu po naplnění, po stimulaci. A tak jsem si řekla: co kdybych to na chvíli zkusila jinak? Tři měsíce bez sexu, bez masturbace, bez erotických podnětů. Prostě ticho.
První dny byly zvláštní. Nešlo ani tak o fyzickou absenci, spíš o to, že najednou nebylo kam utéct. Žádné rychlé uvolnění, žádná rozptýlená pozornost. Všechno, co jsem si dřív vybíjela tělesně, zůstávalo uvnitř. Byl to trochu tlak v hrudi, trochu nervozita, ale také překvapivě silný kontakt sama se sebou. Najednou jsem si začala víc všímat drobností – jak dýchám, jak se cítím, jak reaguji na doteky, které nemají sexuální kontext.
Asi po týdnu se dostavila zvláštní vlna klidu. Jako by se tělo přeladilo na jinou frekvenci. Spánek se zlepšil, soustředění taky. Touha sice nezmizela, ale změnila tvar. Už to nebyla okamžitá potřeba, spíš jemné vlnění, které mi připomínalo, že tělo je živé, ale není nutné ho pořád „zapínat“. Zjistila jsem, že i v abstinenci je energie – jen se přetaví v jinou formu. Do tvořivosti, pohybu, přítomnosti.
Největší překvapení ale přišlo kolem třetího týdne. Uvědomila jsem si, že mi chybí intimita, ale ne nutně sex. Chybělo mi sdílení. Blízkost. Otevřenost. A to mě vedlo k myšlence, že možná často používáme sex jako zkratku k něčemu hlubšímu – aniž si to uvědomujeme.
Po čtvrt roce jsem se k sexu vrátila – jinak, pomaleji, s větší pozorností. Nešlo o výkon, ale o přítomnost. Ten detox mi ukázal, že touha nemusí být řízena nedostatkem. Že když se na chvíli odpojíte, můžete zjistit, co vlastně opravdu chcete.
Nemyslím, že je to něco, co by měl dělat každý. Ale ty tři měsíce mi daly něco, co jsem nečekala: návrat k sobě. A ten pocit, že mám své tělo i mysl znovu ve vlastních rukou.
