Týden s Trabantem aneb dostal jsem v předstihu hodně netradiční vánoční dárek

Trabant je značka automobilu vyráběného v minulosti automobilkou Sachsenring v saském městě Zwickau. V předválečném období patřila továrna automobilce Horch, která se zabývala výrobou luxusních vozidel. Po válce vyráběla lidový model Trabant s dvoutaktním motorem a karosérií z duroplastu, který se stal jedním ze symbolů NDR (Německá demokratická republika). Bylo to auto, které v podstatě motorizovalo tehdejší „východní“ Německo.

Shodou okolností jsem měl možnost před pár dny s Trabantem strávit několik dní. Byl to od kamarádů takový vtipný vánoční dárek. I když vtipný moc nebyl. Alespoň ne pro mě. Na druhou stranu to byla skvělá zkušenost. Dnešní řidiči by měli mnohdy problém Trabant vůbec rozjet. Navíc tenhle exemplář nebyl zrovna v ideálním technickém stavu a jezdit s ním po Praze je zážitek skutečně jenom pro velké fanoušky tohoto vozítka.

Problém mi dělalo už jenom řazení. Klasická páka totiž není na středovém tunelu, ale pod volantem je to sic klasické „háčko“ ale než jsem si schéma řazení v hlavě uložil, chvilku to trvalo. Problémem pak byla zpátečka, kdy se za páku musí tahat, resp. ji tlačit ke sloupku. Frustrující byl pro mě také výkon motoru. Ten je údajně něco kolem 25 koní a je opravdu úplně jedno, jak moc stojíte na plynu. Trabant reaguje pořád stejně. To znamená, že v podstatě nereaguje.

Jezdit s Trabantem v zimě znamená mít na sobě pořádnou bundu. Motor je totiž vzduchem chlazený a vlastně jsem za celou dobu ježdění s tímhle „rozzuřeným vysavačem“ nezaregistroval, že by auto začalo topit. Ale možná bylo někde něco rozbitého. Netuším.

Jakkoliv byl Trabant už tehdy autem spíše pro smích, čekalo se na něj v Německu i několik let. Němci si následně svoje „Trabi“ vybavovali různými doplňky a dělali si z nich „pořádná“ auta. Automobilka to ale uměla také. Například pro řecký trh se vyráběla verze Tramp. Byla to otevřená verze modelu 601, která neměla boční dveře a pře nepřízní počasí chránila posádku koženková střecha. S takovým autem bych tedy jezdil raději než s klasikou v pražské předvánoční zácpě.

Dneska je Trabant téměř kultovním vozítkem, které se dá prodat, je-li ve skvělém stavu, klidně i za 10 tisíc eur. Jezdit se s ním ale moc nedá. Je to auto spíše na letní projížďky než na každodenní použití. O to více smekám před těmi, kteří s Trabantem museli před rokem 1989 žít jako s běžným rodinným autem a vydávali se s nám klidně i na cestu do Jugoslávie nebo Bulharska k moři. To bych vážně nedal.