Článek
Hned za začátku článku podotýkám, že nerozporuji váhu eidamu. Sice jsem ho nevážil, le věřím, že deklarovaných 100 gramů měl. Rozporuji způsob, jakým je taková porce zákazníkům prezentována. Nejsem žádný „lovec slev“ a neznám přesné ceny jednotlivých potravin. Nakupuji tak, že se podívám na zboží, na cenu, a když mi to dává smysl, vhodím do košíku. Od teď ale budu muset ještě asi pořádně zkoumat, zda ve velkém obalu je skutečně tolik dané potraviny, kolik takový obal slibuje.
Když jsem si nedávno v pražském Europarku koupil balení jihočeského eidamu od Madety, měl jsem pocit, že domů nesu poctivý kus sýra. Jenže realita mě praštila do očí hned, jakmile jsem doma obal položil na stůl a podíval se na bal. Polovina umělohmotného balení byla prázdná. Za mě to je tak trošku finta na zákazníka a plýtvání plasty. Tento obal by totiž stačil na dvě takové porce.
Sýr
Nejsem žádný naivní zákazník. Vím, že supermarkety i výrobci umí s obaly kouzlit tak, aby produkt vypadal větší, než ve skutečnosti je. Ale tady se to povedlo opravdu mistrně. Balení je tak „vzdušné“, že by se do něj klidně vešla dvojnásobná porce. Jenže proč by to někdo dělal, když stačí nalepit hezkou etiketu, přidat obrázek malovaného jihočeského statku a zákazník se chytí jako ryba na háček?
Přiznávám, že jsem se cítil trochu podvedený. Stál jsem nad obalem a říkal si: „Opravdu jsem si odnesl obal s polovinou obsahu? To se skutečně teď budu muset vždycky dívat na gramáž napsanou na obalu? Už mi nebude stačit pohled na velikost balení? Budu si kupovat „půllitrovou“ plechovku piva, na které bude napsáno, že obsahuje 250 ml zlatavého moku?“ Divný to svět.
Není to poprvé, co se s něčím podobným setkávám. U chipsů jsme si už zvykli, že pytlík je z poloviny plný vzduchu. U sladkostí víme, že uvnitř bývá víc plastu než čokolády. Ale u sýra? Tam jsem tak nějak čekal poctivost, když už se to prodává pod značkou „jihočeský“. A možná právě proto mě to tak praštilo do očí.
Někdo by mohl namítnout, že je to přece jasně napsané – 100 gramů. Ano, je. Ale ruku na srdce: kdo v obchodě počítá každý gram, když vybírá z regálu? Většina lidí sáhne po tom, co působí větší. A přesně na to výrobci spoléhají.
Nechci dělat z komára velblouda. Sto gramů sýra není konec světa. Ale když si uvědomím, kolik plastu se vyrobí jen na to, aby to celé působilo větší, než je, začne mě to štvát dvojnásobně. Platíme víc za obal než za samotný obsah. A to je, upřímně, docela absurdní.
Takže příště? Asi si radši koupím kusový sýr na váhu. Tam aspoň přesně vidím, co dostávám. Protože být znovu nachytán na marketingový obal, který má víc prostoru než samotné jídlo, na to už jsem asi opravdu starý.
