Článek
Hlavní důvod je jednoduchý – neinformovanost. Mnozí lidé vůbec netuší, že mají na dědictví nárok. „Často se stává, že vzdálený příbuzný zemře a nikdo nikoho neinformuje. Pokud se dědic nepřihlásí, majetek připadne státu,“ vysvětluje notářka z Brna. Prý se to děje poměrně často. Vzdálení příbuzní se dlouhá léta nestýkají, nemají na sebe ani kontakty, nikdo nikoho neinformuje.
Druhým faktorem je strach. Lidé se bojí, že spolu s domem zdědí i dluhy. „Je pravda, že pokud přijmete dědictví, berete všechno. Jenže málokdo ví, že existuje možnost přijmout dědictví s výhradou soupisu. To znamená, že dluhy platíte jen do výše zděděného majetku,“ dodává právník. Osobně znám případ mladé ženy, která sice zdědila dům, ale s domem zdědila i dluhy svého otce, který si u lichvářů napůjčoval miliony a jako zástavu dal právě zmíněný dům. Tomu se říká Danajský dar.
Zapomenutá dědictví často tvoří také pozemky. Pole, louky a lesy, o kterých nikdo ani neví, že rodina vlastní. V databázích leží tisíce hektarů půdy bez jasného majitele. Odhady mluví až o miliardách korun, které „visí ve vzduchu“. Přitom stačí udělat si rešerší na katastru. Stojí to sice pár stokorun, ale může to stát za to.
Zajímavé je, že stát s tím vlastně počítá. Majetek bez dědiců automaticky připadne České republice. „Je to tichý příjem, který stát každý rok získává. Přesná čísla se nepublikují, ale jde o stovky milionů korun,“ říká ekonom. Což vlastně, s ohledem na současné ceny nemovitostí, není nic neobvyklého.
Proč se o to lidé víc nezajímají? Důvodem je pohodlnost i špatná komunikace. Notáři sice obesílají známé příbuzné, ale pokud se někdo neozve, nikdo to dál neřeší. „Je to škoda, protože někdy stačí jen pár podpisů a člověk má vyřešeno. Ale Češi se bojí papírů a úřadů,“ uzavírá právnička.
Takže pokud máte vzdálené příbuzné, kteří už nejsou mezi námi, možná někde leží i vaše zapomenuté dědictví. Stačí se zeptat, nahlédnout do katastru nebo požádat notáře. Může vás čekat překvapení – a třeba i dům, o kterém jste nikdy neslyšeli. Je to málo pravděpodobné, souhlasím, ale co kdyby…
